Článek
Nahoře v patře našeho domu je jeden pokoj, do kterého se teď bojím vejít. Stěny jsou vymalované na světle růžovo. V rohu stojí smontovaná postýlka a v komodě jsou v úhledných komíncích srovnané miniaturní dupačky a košilky. Všechno je připravené. Čeká to na naši Elišku. Ale Eliška nikdy nepřijde.
Včera šla moje žena Anna ze schodů. Byla v sedmém měsíci a bříško už jí hezky kulatilo. Nevím, jak se to stalo. Možná jen špatně šlápla, možná jí podklouzla noha na ponožce. Slyšel jsem jen ránu a pak její zděšený výkřik.
Našel jsem ji ležet na zemi. A viděl jsem krev.
Cesta do nemocnice byla nejdelší v mém životě. Držel jsem ji za ruku a oba jsme se modlili. Opakovali jsme si, že všechno bude v pořádku. Musí být.
Nebylo. Lékaři se snažili, ale bylo příliš pozdě. Naše holčička ten pád nepřežila.
Svět se zastavil. Všechny barvy zmizely a zůstala jen šedá.
Nejhorší byl návrat domů. To ticho. Ticho, které mělo být brzy zaplněno dětským pláčem a smíchem. Místo toho je to ticho tak ohlušující, že z něj bolí hlava.
Dívám se na svou ženu, na tu nejstatečnější osobu, kterou znám, a vidím, jak se její tělo chvěje tichým pláčem, i když spí. Chci ji utěšit, chci jí říct, že to přebolí, ale jak bych mohl? Sám tomu nevěřím. Část mě zemřela spolu s naší dcerou.
Chodím po domě jako duch. Každý kout mi ji připomíná. Plány, které jsme měli. Sny, které jsme snili. Budoucnost, o kterou jsme přišli jediným nešťastným krokem.
Přátelé a rodina volají. Myslí to dobře. Říkají věty jako: „Jste mladí, budete mít další.“ Nebo: „Čas všechno zahojí.“ Ale každé takové slovo je jako sůl nasypaná do otevřené rány. Nechceme další dítě. Chtěli jsme Elišku.
Jak se s tímhle dá žít? Jak se máme vyrovnat se ztrátou někoho, koho jsme milovali víc než cokoliv na světě, i když jsme ho nikdy nedrželi v náručí?
Jak ten žal přejde? Zmizí někdy ta obrovská díra v srdci? Nebo se s ní jen naučíme žít, jako s jizvou, která bude navždy připomínat tu, která tu s námi měla být?
Dnes v noci, až se Anna zase probudí s pláčem, ji jen obejmu. Nebudu říkat nic. Protože žádná slova na světě nemůžou spravit to, co se v nás rozbilo.
