Článek
Všechno nejlepší do nového roku, mimochodem! Kéž je o poznání klidnější než ten minulý. U nás to tak ale málem nezačalo, a to díky mé drahé tchyni Jarmile. Je to ten typ člověka, co si myslí, že lásku našich dětí si koupí levnými plastovými krámy z Pepca, které záhadně mizí v kontejneru na tříděný odpad hned po jejím odjezdu.
Pár dní po Vánocích, kdy byl byt ještě zavalený dárky, se u nás zjevila. Samozřejmě neohlášeně. A jako obvykle si sama odemkla a vpochodovala dovnitř s další várkou cetek. Já, ve snaze zachovat si zbytky duševního zdraví, jsem se zdekoval do své dílny na zahradě, kde jsem si něco kutěl. A to byla moje chyba. Nechal jsem pole neorané.
Jarmila se totiž, jak jsem se později dozvěděl, rozhodla provést inspekci našeho obýváku. Její jestřábí zrak padl na skříňku pod mým velkým akváriem. Zvědavost jí nedala a otevřela ji. A tam, v přítmí mezi filtry a krmením pro rybičky, uviděla TO. Dlouhý plastový válec s hadicí a mačkacím balónkem na konci. Můj odkalovač na čištění dna akvária.
Její mozek ale neviděl pomůcku pro akaristu. Ó, kdepak. Viděl nástroj ďáblův. Lechtivou hračku. Pumpu na zvětšení mužství! Okamžitě se v ní probudila mravnostní policie. Místo toho, aby se zeptala mě, šla rovnou za mou ženou Monikou. S tváří vážnou jako ortel smrti jí oznámila, že mám zřejmě nějakou tajnou, zvrácenou stránku, o které Monika neví, a že by si se mnou měla vážně promluvit.
Monika, pobavená a zároveň zvědavá, co z její matky zase vypadne, ji požádala o vysvětlení. A tak Jarmila vítězoslavně nakráčela ke skříňce a s výrazem archeologa, který právě objevil Tutanchamonovu hrobku, vytáhla na světlo boží moji „pumpu na ptáka“.
Moje žena prý v tu chvíli málem umřela smíchy. Nějakým zázrakem ale zachovala vážnou tvář, vyšla ven a zavolala na mě do dílny. „Pojď sem, prosím, maminka se tě chce na něco zeptat,“ řekla s podezřelým klidem. Vešel jsem dovnitř a Jarmila na mě zamávala odkalovačem jako inkvizitor křížem. „Na co, prosím tě, potřebuješ tohle zvrácené zařízení?“ zeptala se s třesoucím se hlasem.
Klidně jsem jí vysvětlil, že je to na čištění štěrku v akváriu od rybích výkalů a že by se měla opravdu starat hlavně o svůj život. V tu chvíli jsem si všiml, že se Monika celá třese a kouše se do rtu, aby nevybuchla smíchy. Toho si všimla i Jarmila.
Její tvář nabrala barvu přezrálého rajčete. Pochopila, že se právě ztrapnila způsobem, který vejde do rodinných legend. Bez jediného slova se otočila na podpatku, vyřítila se z bytu a práskla za sebou dveřmi tak, že se otřásly skleničky v kuchyni. V bytě zavládlo na vteřinu ticho. A pak jsme s Monikou vybuchli v takový záchvat smíchu, že jsme se váleli po zemi. Lepší start do nového roku jsme si přát nemohli.
Máte také vtipný příběh o rodinném nedorozumění, u kterého se dodnes smějete? Podělte se o něj na adrese pribehy.kral@seznam.cz a třeba pobavíte i ostatní čtenáře.
