Článek
Přiznávám, že jsem nebyl nejlepší v rozdělování času mezi ně dvě a trávil jsem mnohem více času se sestrou než s přítelkyní, ale myslím, že je to pochopitelné. Obecně byla moje přítelkyně k mé sestře náladová, jeden den byla k ní ta nejmilejší osoba a druhý den ji úplně odignorovala a byla na ni téměř zlá. Měl jsem s ní pár rozhovorů, že to musí přestat, ale fungovalo to vždycky jen na zbytek týdne a další týden to bylo zpátky ve starých kolejích.
Asi před třemi týdny to vyvrcholilo velkou hádkou. Obvinila mě, že ji už nemiluji a že nadržuji. Řekl jsem jí, že to nejsou moje děti, abych nadržoval, a že je zřejmé, že moje sestra bude nějakou dobu potřebovat mnohem více pozornosti, protože, víte, ztratila rodiče. Nakonec se vrátila ke svému ultimátu, sestra nebo ona. V tu chvíli jsem byl naštvaný, protože ten den byla na mou sestru zlá, a řekl jsem jí, ať si sbalí své věci a najde si místo na spaní na dnešní noc. Od té doby jsem ji neviděl a upřímně řečeno ani nechci. Chvíli jsme si psali, v podstatě obě strany potvrdily, že je konec, a domluvili jsme se, kdy si může přijít pro zbytek svých věcí.
Co se týče mé sestry, je na tom mnohem lépe. Už nezůstává celý den ve svém pokoji a pomalu se vrací ke svému starému upovídanému já. Stále nemá ráda samotu, ale to bylo stejné i před nehodou, takže od té doby, co se přítelkyně odstěhovala, spíme spolu v jedné posteli pro útěchu. Občas se v noci budí s pláčem, takže je lepší, když jsem tam, a upřímně řečeno, je to mnohem pohodlnější. Jedna věc, které opravdu lituji, je, že moje sestra slyšela celou tu hádku a začala se mi omlouvat, že nás s přítelkyní rozdělila. Ujistil jsem ji, že to vůbec není její chyba a že mi naopak pomohla vidět, jaká moje přítelkyně doopravdy je. Stále chodí k terapeutovi a to jí opravdu hodně pomohlo, už nepotřebuje, abych byl u ní, když usíná, a nepanikaří, když jdu na 15 minut do obchodu.
Celkově vzato, poslední 3 měsíce byly nejtěžší období mého života, ale otevřely mi oči ohledně lhostejnosti mé bývalé přítelkyně k mé rodině a vlastně i ke mně. Omlouvám se, že to nemá šťastný konec, ale takový je asi skutečný život.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
