Článek
Musím to ze sebe dostat, jinak vybouchnu. Můj syn Ben je v sedmé třídě. Tento týden se stala strašlivá věc – jedna z jeho spolužaček, dvanáctiletá holčička, si vzala život. Ben se s ní moc neznal, ale znal ji a je z toho špatný. Jeho nejlepší kamarádka Viky, kterou znám od malička a mám ji jako vlastní, byla se zesnulou dívkou blízká kamarádka a je z toho samozřejmě naprosto na dně.
Viky nás poprosila, jestli bychom s ní a s Benem nešli na pohřeb, aby tam nebyla sama. Samozřejmě jsme okamžitě souhlasili. Její matka ale řekla, že ona „nechce jít“. Když jsem se jí zeptala proč, odpověděla, že by prý „psychicky nezvládla jít na pohřeb dvanáctiletého dítěte“. Řekla jsem jí na to od plic, co si myslím. Že nikdo z nás tam nechce jít. Že nikdo nechce jít na pohřeb dvanáctileté holky, ale že naše děti nás potřebují a někdy prostě musíme dělat věci, které jsou nepříjemné a bolí.
Včera byl pohřeb. Stojím tam s Benem a Viky před smuteční síní a sleduju, jak jedno auto za druhým přijíždí, vysazuje další spolužáky a zase odjíždí. Ani jeden jediný rodič s nimi nezůstal.
Nakonec jsem tam pod svými křídly měla asi deset dětí, vyděšených a se zlomeným srdcem. Pro většinu z nich to byl první pohřeb v životě. A rozhodně to bylo poprvé, co přišli o kamarádku a spolužačku.
Srdce mě bolelo už tak, ale pohled na ty opuštěné děti byl naprosto zdrcující. Většina z nich mě skoro neznala, pár mě vidělo poprvé v životě. Ale snažila jsem se pro ně udělat maximum. Skončila jsem s košilí plnou slz a сорлів od nekonečného objímání. Podávala jsem kapesníky. Nosila jim vodu. Odpovídala na jejich otázky. Ujišťovala je, že jejich pocity jsou v pořádku a že je normální plakat a být smutný. Plakala jsem s nimi.
Byla jsem naprosto ZHNUSENÁ a ROZZUŘENÁ na všechny ty rodiče. Nechápu, jak můžete vysadit své dítě na pohřbu kamarádky, jako byste ho vezli na kroužek nebo na přespávačku. Normálně se snažím jiné rodiče nesoudit, ale v tomhle případě dělám výjimku a soudím je tvrdě.
Vaše děti vás potřebovaly a vy jste selhali v tu nejhorší možnou chvíli!
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
