Článek
Včera večer byl přítel pryč a mně se nechtělo vařit, tak jsem si objednala pizzu. Přivezl mi ji jeden starší pán. Když jsem platila, začal s řečmi, ze kterých mi tuhla krev v žilách. Věci jako: „A máte pod tím oblečením vůbec něco?“ nebo „Bydlíte tu sama? Je v bytě ještě někdo?“ a nakonec dodal: „Líbíte se mi, jste hrozně sexy.“
Snažila jsem se to co nejrychleji ukončit, ale na odchodu, přímo ve dveřích, se mě ještě pokusil obejmout a vtiskl mi pusu na čelo. Zabouchla jsem dveře a bylo mi z toho úplně zle. Cítila jsem se ponížená, špinavá a hlavně – vyděšená.
Celou noc jsem pořádně nespala. Při každém zvuku auta na parkovišti jsem se budila a kontrolovala, jestli to není on. Nakonec jsem si vedle postele položila baseballovou pálku, jen pro ten pocit.
Strašně nerada dělám problémy. Jsem typ člověka, co radši sklopí hlavu a mlčí. Ale strach byl silnější. Ráno jsem zavolala na centrálu té doručovací služby a všechno jim to řekla.
Právě před chvílí mi volali zpět. Omlouvali se, co jim síly stačily, a řekli mi, že na takové chování mají politiku nulové tolerance. A že s tím pánem okamžitě ukončili spolupráci. Vyhodili ho.
Na jednu stranu jsem ráda, že jsem to udělala. Upřímně. Kdo ví, co by příště provedl nějaké jiné ženě, která by se třeba neozvala. Možná jsem někoho ochránila před něčím mnohem horším.
Ale na tu druhou se cítím jako ten nejhorší člověk na světě, že jsem připravila staršího chlapa o práci. Co když to pro něj byl jediný příjem? Mám v hlavě naprostý chaos. Je to takový zvláštní, rozporuplný pocit – vědět, že jste udělali správnou věc, a zároveň se za to cítit provinile.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
