Článek
Sexuální násilí si stále ještě řada lidí spojuje hlavně s vynucením pohlavního styku. A to zejména ze strany neznámého muže vrhajícího se z křoví v parku na kolemjdoucí ženy. Ve skutečnosti se jednak 90 % znásilnění odehrajete tak, že ho spáchá někdo, koho znásilněná zná. V polovině případů se navíc jedná o manžela či partnera, jak uvádějí statistiky organizace Persefona, která pomáhá obětem domácího sexuálního násilí.
Další mylnou představou je to, že právě znásilnění je jediným deliktem, kterému je v rámci sexuálně motivovaného násilí potřeba věnovat pozornost. Sexuálním násilím a obtěžováním se ale rozumí jakékoli nevyžádané a nechtěné jednání se sexuálním podtextem. Nevhodné projevy tedy prioritně určuje překročení osobních hranic.
A příliš tak nezáleží na tom, jestli se to týká přímo osahávání či jiných fyzických projevů, sexistických poznámek a oplzlých žertů, halasného pokřikování a nevyžádaného hodnocení tělesných kvalit dotyčné ženy nebo „jen“ nevhodného zírání. Přímo Světová zdravotnická organizace navíc definuje tuto problematiku tak, že nesejde ani na vzájemném vztahu oběti či pachatele či na prostředí, kde se toto jednání odehrává.
Na sexuální násilí se v současné době teprve začíná nahlížet na jakožto na neomluvitelný agresivní čin se zodpovědností jednoznačně přisouzenou jeho aktérovi. Stále ještě máme tendenci částečně nejrůznější projevy tohoto chování bagatelizovat a připisovat je minimálně zčásti na vrub jeho obětem.
Sexuální násilí nelze tolerovat
Omlouvat jej jakýmkoli způsobem je jednoduše v civilizované společnosti nepřípustné. Oběti se nesmí dozvědět, že „si sáhl, protože je to zkrátka chlap“, že „se nemohl udržet“ nebo že „si za to může sama, protože měla na sobě příliš krátkou sukni“. A samozřejmě nemůžeme být tolerantní ani k projevům sexuálního nátlaku v manželství. Žádná žena by neměla být proti své vůli nucena k plnění „manželských povinností“.
Z tohoto značně svérázného označení ostatně poměrně zřetelně vyplývá, že dosud v současné společnosti převládá postoj, který ženy jednoduše staví do podřízené pozice vůči mužům. A ten má kořeny už v raném věku. Právě výchova je přitom určujícím atributem, který může sexuální násilí eliminovat.
Jak vyplývá z analýzy, jíž nechala mezi lety 2022 a 2023 zpracovat česká nevládní organizace Konsent, která se zaobírá právě prevencí sexuálního násilí a obtěžování, sexuální výchova může být dokonce účinnou prevencí znásilnění. Důležitá je zejména informovanost, schopnost komunikace a kritické myšlení, konstatuje průzkum.
Autoři uvádějí zásadní důležitost otevřené komunikace. A apelují na mladé lidi především z hlediska toho, že je důležité umět si jednak pohlídat své vlastní hranice a dokázat komunikovat s ostatními tak, abychom pochopili, kde se nacházejí i jejich osobní limity.
Bezvýhradná podřízenost tedy není vhodnou cestou. Muži mají tendenci vybírat submisivní ženy k vykořisťování, vyřkla jasný verdikt srovnávací studie pocházející již z roku 1991 a publikovaná v prestižním vědeckém časopise The Journal of Psychology. Znamená to tak především to, že je nutné dívky jednoduše vychovávat v tom, že si nesmí nechat vše líbit. Zejména někteří muži však kriticky hodnotí takovou výchovu jako přemrštěně emancipovanou.
Jak rozbít patriarchální stereotypy
Vynucování si poslušnosti a pokory však nemá nic společného s přirozeným respektem, který má být součástí zdravých vztahů. A jednoznačně neplatí ani v rodině. Žádná žena proto nemusí akceptovat nevhodné chování od jakéhokoli muže. A pomyslnou „omluvenkou“ není nejen příbuzenská vazba, ale ani vyšší věk dotyčného, případně dokonce alkoholické opojení.
Vilný strýček na rodinné oslavě, který dostane po několika sklenkách nezdravou kuráž a přespříliš důvěrně se „má“ k přítomným dámám, by zkrátka měl být spíše zdravě usměrněn, než vnímán coby zdroj bujarého veselí. Alarmující je rozhodně nejen samotné sexuálně nátlakové chování, ale také tolerance vůči těmto projevům.
Patriarchální výchova dívek nebo sexuální násilí přitom prokazatelně může vést až k propuknutí hraniční poruchy osobnosti. Ta představuje závažnou diagnózu, u níž deprese a úzkosti mohou vyústit v sebepoškozování i sebevražedné tendence. Ženy jsou jí přitom zasaženy častěji. Zpravidla se navíc týká pacientek mladšího věku a obvykle vyššího intelektu.
Můžeme jen spekulovat ohledně toho, na kolik jsou ženy přirozeně psychicky křehčí, vybavené citlivější nervovou soustavou a na kolik za tento stav zodpovídá zejména výchova k poslušnosti a pochybnostem o sobě samým a následné toxické vztahy s muži i samotné sexuální násilí.
Zdroje
Tisková zpráva Konsent: Analýza dopadů sexuální a vztahové výchovy z 15.3.2024
