Článek
František Ferdinand d´Este se narodil 18. prosince 1863 do rodiny arcivévody Karla Ludvíka, mladšího bratra císaře Františka Josefa I. Známe jej především jako následníka trůnu. To, že se dostane do této situace, ale bylo zpočátku krajně nepravděpodobné. Následníkem trůnu se František Ferdinand d´Este stal až poté, co byl v Mexiku popraven císařův bratr Maxmilián a Rudolf, syn císaře Františka Josefa, spáchal sebevraždu. Následnictví přešlo na Karla Ludvíka a po jeho smrti na Františka Ferdinanda d´Este.
Známou kapitolou v životě Františka Ferdinanda d´Este je jeho sňatek s Žofií Chotkovou. Ta byla sice příslušnicí českého šlechtického rodu s dlouhou tradicí, na manželku následníka trůnu to ale bylo málo. František Ferdinand d´Este si nicméně sňatek vyvzdoroval a svoji životní lásku si vzal i za cenu toho, že jejich děti neměly nárok na vlastní následnictví a sama Žofie Chotková neměla být přijata jako plnohodnotná členka panovnického rodu.
Historiky však ještě více zaměstnává jiná otázka. Jde v ní o to, jakou představu měl František Ferdinand d´Este o politickém uspořádání monarchie ve chvíli, kdy se ujme vlády. Je totiž zřejmé, že arcivévoda si dobře uvědomoval zaostávání monarchie v mnoha ohledech a potřebu její hluboké reformy, včetně té politické.
František Ferdinand d’Este a rakousko-uherský dualismus
Jestli František Ferdinand d’Este něco neměl ani trochu rád, byli to Maďaři. Tzv. rakousko-uherský dualismus považoval doslova za hrozbu pro monarchii. Některé jeho výroky na maďarskou adresu by dnes byly označeny přinejmenším za politicky velmi nekorektní. Představme si alespoň jeden z nich:
„To byl od těch pánů nevkus, usadit se ve střední Evropě“
Arcivévodovy politické názory a svět Františka Josefa se nevyhnutelně musely dříve či později střetnout. Oba muži si navzájem nedůvěřovali a František Josef I. dokonce nazval arcivévodu „nebezpečným šílencem“.
František Ferdinand d’Este si každopádně uvědomoval nebezpečí, které pro monarchii představoval nacionalismus, který získával v jeho době na síle. Je ale rozdíl mezi vědomím toho, že je něco špatně a skutečným řešením směřujícím k nápravě věcí. František Ferdinand d´Este pravděpodobně neměl sám dlouhou dobu jasno v tom, jakou konkrétní podobu by měl rakouské monarchii mít po jeho nástupu na trůn. A dodnes si historici nejsou v této oblasti zcela jistí.
Je základním znakem schopného politika, že je schopen sestavit si schopný tým a také dbát na jeho rady. František Ferdinand d’Este se obklopoval proreformně naladěnými spolupracovníky, kteří mu pomáhali vytvářet obraz budoucí podoby monarchie. Tím nejvýznamnějším byl Alexander Brosch.
Jak bylo zmíněno, nacionalismus byl na vzestupu, a i když měl v různých částech monarchie různou podobu, nešlo to nevidět. Nacionalisty ale spojovala nenávist nebo minimálně značná nedůvěra v monarchii. František Ferdinand d’Este byl jako následník trůnu chtě nechtě symbolem monarchie a tím i terčem potenciálních útoků. Jeden z nich, Gavrilo Princip, jej dotáhl do konce.
František Ferdinand d’Este jako mírotvorce
I v populárně naučné literatuře se čas od času objevuje názor, že arcivévoda byl mimo jiné i válečný štváč. Je to dáno tím, že skutečně často používal nevybíravý slovník, ve kterém nebyla o ostřejší výrazy nouze. Jeho snažení ale vždy směrovalo směrem k udržení míru pro monarchii, o níž nepochyboval, že by ve válce se silnějšími soupeři padla.
Arcivévoda přemýšlel o monarchii jako o federaci, která by odstranila problém dualismu mohla by uklidnit nacionalistické vášně. Paradoxně tak představoval tu budoucnost Rakousko-Uherska, která jejich požadavkům vycházela alespoň částečně vstříc. Nejprve počítal s uspořádáním podobným tomu, které fungovalo ve Spojených státech. Poté se načas obrátil k představě trialismu, tedy uspořádání, ve kterém k Rakousku a Uhersku přibývá třetí mocenské centrum, v tomto případě jihoevropské.
V letech 1910-1911 potom František Ferdinand d’Este připravil konkrétnější program, ve kterém především ukazuje, jaké by byly jeho první kroky po nástupu na trůn. Mělo být zavedeno všeobecné volební právo a na vládě by se měl snížit podíl těch národů, které působí protimonarchisticky (myšleni tím byli samozřejmě především Maďaři). Byla jednoznačně definována rovnoprávnost všech národů monarchie a jejich právo na přirozený vývoj, pokud ovšem bude realizován v širším rámci celého soustátí.
Lze říci, že František Ferdinand d’Este se skutečně ze všech sil snažil připravit si půdu na proměnu monarchie, kterou toužil převést do nového světa. V něm by skutečně mohlo dojít ke svobodnějšímu vývoji jednotlivých národů. Jeho smrt však spustila první světovou válku, která vytvořila nový svět úplně jiný, než jaký si František Ferdinand d’Este představoval.
Zdroje
1) František Ferdinand d’Este byl úplně jiný, než se o něm u nás většinou traduje
2) Tři sondy do pojetí středoevropského prostoru: František Ferdinand d´Este, Karel I. a Otto Habsburský
