Článek
Když jsem chodila na základku, soused odvedle, kamarád mých starších bratrů, mě několikrát zneužil. Nebudu zabíhat do detailů. Stalo se to párkrát… a ponesu si to v sobě navždy.
Rychlý střih do doby, kdy mi bylo devatenáct a tančila jsem v jednom místním podniku. A najednou vešel on. Okamžitě jsem ho poznala. Toho zmetka.
Šla jsem k němu a hrála jsem blbou. „Panebože! Petře? To jsi ty? To je let, jak se máš?“ Po pár minutách zdvořilostních frází, během kterých jsme jakože vzpomínali na staré časy, jsem se ho zeptala, jestli nechce soukromý tanec u stolu. Ten úchyl samozřejmě neodmítl.
Zalezli jsme do tmavého kouta. Posadil se, zaplatil mi a položil peněženku na stůl vedle sebe. Celou písničku jsem mu šeptala do ucha, jak je to vzrušující, tančit pro někoho, kdo mě zná od plenek. Jak by byli moji bráchové naštvaní, kdyby to věděli. Krmila jsem jeho zvrácené ego.
Když se písnička chýlila ke konci, naklonila jsem se k němu a zašeptala: „Pamatuju si úplně všechno, co jsi mi udělal.“ Pak jsem popadla jeho peněženku a vybrala z ní všechny peníze. Bylo tam přes třicet tisíc.
Všechna barva mu zmizela z tváře. Zbledl jako stěna. Už nikdy jsem ho neviděla. A po všech těch letech ani na vteřinu nelituju toho, co jsem udělala.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
