Článek
Byli jsme minulý víkend na svatbě jeho sestry Kláry. Já (27), můj teď už bývalý přítel Jakub (30). Všechno bylo fajn, super atmosféra, tancovalo se, pilo… prostě klasická česká svatba. Až do chvíle, kdy se Jakub uprostřed hostiny rozhodl, že je ten pravý čas na velké gesto.
Najednou si přede mnou kleknul na jedno koleno, v ruce krabička s prstýnkem. Lidi, mně v tu chvíli zatrnulo. Řekla jsem mu jenom: „Teď ne, Jakube, vstaň.“ Prostě jsem ho zastavila. Představa, že by někdo požádal o ruku mě na mojí svatbě? To bych asi vraždila. Nechtěla jsem Kláře zkazit její den a dělat scénu. On se ale zatvářil, jako bych mu právě přejela psa, a uraženě odkráčel. Cítila jsem se blbě, fakt jo, snažila jsem se s ním pak mluvit, ale úplně mě zazdil a zase odešel. Jako malej kluk.
V pondělí jsem mu volala. Nic. Myslela jsem si, že je třeba jen zalezlej u počítače a hraje si ten svůj World of Warcraft nebo co, tak jsem to nechala být. Zkusila jsem to v úterý. Zase nic. V tu chvíli mi bylo jasný, že mě ignoruje. Tak jsem zavolala jeho mámě, jestli je v pohodě. Nevěděla, ptala se, jestli se něco stalo. Tak jsem jí řekla, co se stalo na svatbě. No, byla na něj pěkně naštvaná, to vám povím.
Ve středu mi konečně přišla od Jakuba zpráva. Že prý měl od sestry povolení mě požádat o ruku! Že se s ní prý domluvil ještě před svatbou. No jasně.
Hned jsem zavolala Kláře a zeptala se jí na to. Její reakce? Něco ve smyslu: „Cože? Vůbec se mě neptal, zbláznil se?!“ Řekla jsem jí, že jsem ho odmítla a že si s ním o tom promluvím. Byl pátek a on mi pořád nebral telefony ani neodpovídal na zprávy. To už jsem byla naštvaná já. Dala jsem mu ultimátum, vím, že se to nemá, ale byla to poslední možnost, jak ho donutit přestat mě ignorovat. Napsala jsem mu: „Vím, že ses ségry neptal. Jestli mi hned neodpovíš a nepromluvíme si, je mezi námi konec.“ Zavolal okamžitě. Omlouval se, že lhal a že mě celý týden ignoroval.
Přišel ke mně a dlouho jsme si povídali. Nebo spíš hádali. Byl uražený, že jsem mu dala ultimátum. Chápu, že to nebylo ideální, ale týden ticha? To je prostě moc. Řekla jsem mu, že potřebuju prostor, a požádala ho, aby odešel. Odešel a já přemýšlela. A rozhodla jsem se to ukončit. Kvůli tomu lhaní a tomu ignorování. To pro mě prostě nejde. Lhaní je pro mě konečná.
On i jeho táta jsou na mě naštvaní, že jsem se s ním kvůli tomuhle rozešla. Ale já si stojím za svým. A víte co? Chvíli po rozchodu mi ještě napsal zprávu, kde mi nadával do krav, a pak si mě všude zablokoval. Takže jsem se asi fakt zbavila kulky, co myslíte?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
