Článek
Náš domov má přes osmdesát klientů. Jsou tu lidé s demencí, schizofrenií, lidé upoutaní na lůžko, agresivní, ale i ti, kteří jsou mentálně naprosto v pořádku. A právě ti jsou někdy nejhorší. Z těch osmdesáti lidí je jich možná osm, o kterých můžu upřímně říct, že jsou slušní. Zbytek? Arogantní, nároční, sprostí a neuvěřitelně panovační. Křičí na nás, mladé holky, jako na služky, i když vidí, že padáme únavou.
A pak je tu ta sorta s demencí. Ano, vím, je to nemoc. Ale ta nemoc jen odemyká dveře, za kterými se skrývá skutečná osobnost. A já nevěřím, že ten pán, který naší romské kolegyni opakovaně říká, ať „táhne do Indie“ a plive na ni, to dělá poprvé v životě. Nebo ta paní, co naši novou pečovatelku z Ukrajiny častuje nadávkami, že jim sem „přijela krást práci a manžely“. Tohle v nich bylo zakořeněné desítky let. Demence jim jen vzala poslední zábrany.
Nejhorší to bylo, když jsem otěhotněla. Stala jsem se terčem. Několikrát do mě udeřili chodítkem, schytala jsem pěstí do břicha. Jedna paní (bez demence) po mně hodila talíř s večeří, protože jsem se jejímu manželovi spletla a dala mu do čaje o kostku cukru míň. Jedna klientka na mě schválně vystříkala hasicí přístroj, když jsem byla v sedmém měsíci. Řekla mi, že bych se měla za ten svůj „míšenecký zmetek“ stydět. Jeden nový klient, přivezený z jiného ústavu, mě začal po chodbě honit s křikem, že mě i to dítě zabije. Vydržel u nás jen čtyři hodiny, než si ho museli odvézt zpátky.
Házeli po mně výkaly, tahali mě za vlasy, zarývali mi špinavé nehty do rukou. Jeden pán vyhrožoval mé mladší, dvacetileté kolegyni, že ji znásilní. Byla z toho v šoku několik dní.
Už mě unavuje poslouchat, jak máme ctít naše stáří, jak jsou to všechno roztomilí stařečci a stařenky. Ano, pár jich je. A práce s nimi je pohlazení po duši. Ale ti ostatní jsou zlí. A my, pečovatelky, jsme každý den v první linii, kde čelíme jejich zlobě, a nikdo to nevidí. Jsme jen fackovací panáci za minimální mzdu.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
