Článek
Před čtyřmi lety, když mi bylo dvacet pět, se mi zhroutil svět. Zjistila jsem, že můj otec zneužívá moji mladší sestru. Bez přemýšlení jsem ji doslova unesla a odvezla na bezpečné místo. Pak jsem ho nahlásila na policii. Věděl, že je konec. O tři dny později se zabil.
Jako nejbližší příbuzná jsem se stala správcem jeho pozůstalosti. Mohla jsem se toho vzdát, ale nechtěla jsem. Chtěla jsem prodat všechno, co měl, zničit jeho odkaz a z peněz dát mně a sestře šanci na nový, lepší život.
Netušila jsem, jaké peklo mě čeká. Byl patologický sběrač. Jeho dům byl plný odpadků, ale i důkazů jeho zvrácenosti a pádu do šílenství. Při probírání jeho věcí jsem se zhroutila tolikrát, že to ani nedokážu spočítat. Nikdo z širší rodiny nám nepomohl. Bylo jim to jedno. Moje máma zemřela na rakovinu už před lety. Zůstala jsem na to jen já a můj přítel. Přísahala jsem, že moje sestra už do toho domu nikdy nevkročí.
Můj přítel v tom domě hrůzy odpracoval stovky hodin, opravoval ho, zatímco já jsem se snažila vyřizovat tátovy záležitosti (neměl v ničem pořádek), vychovávat sestru, pomáhat jí s jejím traumatem a do toho všeho ještě chodit do práce. Svůj vlastní žal a trauma jsem zatlačila hluboko dovnitř.
Nakonec jsem to nevydržela. Měla jsem sebevražedné myšlenky a musela jsem vyhledat odbornou pomoc. Léky mi pomohly přežít, ale úzkosti a deprese nezmizely. Dva a půl roku jsem se dál snažila dát ten dům dohromady, než jsem ho konečně mohla dát na prodej.
Pak přišly další rány. Dům se prodal za mnohem méně, než jsme doufali. Kvůli covidu jsem přišla o práci, kterou jsem milovala. Pak jsem dostala covid já. Deprese se vrátila v plné síle. Našla jsem novou, ketaminovou léčbu, která mi konečně přinesla úlevu. Začala jsem truchlit sama za sebe. Začala jsem cítit, že by mohlo být lépe.
Ale ani to nebyl konec. Kupci domu nás začali vyhrožovat soudem a chtěli po nás peníze na renovace, na kterých jsme se nikdy nedohodli. Byl to podvod, ale čtyři měsíce stresu a strachu ze soudu mi to stejně způsobilo. A hlavně, zadržovalo to zbytek peněz z prodeje, které byly v úschově.
Dnes, skoro přesně po čtyřech letech, to skončilo. Kupci svůj podvod vzdali a já dostala zbytek peněz.
JE KONEC. KONEČNĚ JE TO ZA NÁMI.
Moje sestra je neuvěřitelně silná a dělá obrovské pokroky. Chce pracovat se zvířaty a už pro to dělá první kroky. Můj přítel a já jsme spolu prošli ohněm. Byl a je mi tou největší oporou. Na podzim se všichni tři stěhujeme do jiného města, abychom konečně mohli otevřít novou kapitolu. Nemůžu se dočkat, až začneme náš společný život. Moje sestra tam bude moct studovat svůj vysněný obor a já se vrátit ke své práci.
Nemůžu se dočkat, až začneme. Chci se zase cítit naživu.
Konečně jsme volní.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
