Článek
Mrazík byla zcela jistě pohádka přitažlivá; na příběh o samolibém, ale přitom statečném Ivánkovi, pracovité Nastěnce a rozmazlené Marfuše se nedá jen tak zapomenout. Ale na tom, že se stala fenoménem doby, měl bezpochyby obrovský podíl jedinečný český dabing.
Tentokrát se však nezaměříme na celou pohádku, ale pouze na jednu z jejích hlavních postav, a to na Ivánka. Tuto roli ztvárnil herec Eduard Konstantinovič Izotov, který se narodil v roce 1936 v Bělorusku. Když se pohádka v roce 1964 natáčela, bylo mu tedy 28 let.
Izotov vystudoval herectví na Gerasimovově institutu kinematografie a postupem času se stal uznávaným sovětským hercem. Však také v roce 1999 získal ocenění – titul Zasloužilý umělec Ruské federace. Jeho filmová a divadelní kariéra byla pestrá, a stejně tak jeho osobní život. Izotov byl ženatý s velice krásnou herečkou Ingou Budkevich, s níž měl dceru Veroniku. Ta šla ve stopách svých rodičů a stala se rovněž herečkou.
Mohlo by se zdát, že hercův život plynul klidně a spořádaně, neboť to byl člověk skromný a laskavý. Avšak problémy se dostavily, a ne zrovna malé. V pohádce Mrazík sice Ivánek překonal i to největší zlo, ale ve skutečném životě se mu to nepodařilo. Tam už dobro nad zlem nezvítězilo.
Mladík, plný síly, odnesl natáčení žaludečními vředy
Při natáčení Mrazíka, ač je to k nevíře, nebyl v blízkosti Moskvy vůbec žádný sníh. A tak se celý štáb vypravil na poloostrov Kola, jenž se nachází za polárním kruhem. Film se tím velmi prodražil a náklady na tohle zimní natáčení spolkly téměř celý rozpočet. Herci tam točili v takřka nelidských podmínkách. Nejen, že byli zavaleni sněhovými závějemi a sevřeni krutým mrazem. V prostředí doslova mimo civilizaci, bez dostatečného zásobování, trpěli hladem. Údajně se rčení „mít hlad jako herec“ tady projevilo doslova. Herci hladověli také proto, že peníze docházely a šetřilo se na všem možném. Dokonce si prý Marfuša, když čekala pod smrkem na Mrazíka, musela zakousnout do cibule místo do jablka, aby to vyšlo levněji. A při velké svatební hostině byly potraviny pouhými rekvizitami, aby herce nenapadlo ujídat. Už z té doby si Izotov nesl chronickou chorobu.
Ivánek zlo překonal, Izotov nikoliv
Po obrovském úspěchu s filmem Mrazík se teprve pořádně Izotovova kariéra rozběhla. Natočil přes 80 filmů, byl zván po celém SSSR, dostával i divadelní role. Bylo ho všude plno a diváci ho milovali. A pak to přišlo – po necelých dvaceti letech od uvedení Mrazíka byl Izotov zatčen. A to způsobilo jemu i všem jeho příznivcům obrovský šok.
V té době byl již podruhé ženatý. A s jeho ženou Irinou byli sovětskými milicionáři přistiženi, jak v Moskvě u kavárny Lyra chtěli na černo směnit zlaté medaile z Irinina dědictví a asi tisíc amerických dolarů za rubly. Jejich snem totiž bylo pořídit si vlastní chatu a k tomu potřebovali hotovost. V té době však vládl v SSSR pevný režim a vekslování byl trestný čin, za nějž hrozilo až patnáctileté vězení. A tak manžele milice rovnou zatkla.
Jenomže k této situaci nedošlo jen tak náhodou. Celá akce byla na Izotovovy připravena jako past. Bývalý Irinin manžel ji na bezelstného Eduarda Izotovova nalíčil ze žárlivosti. Tvářil se přátelsky a Izotovovi slíbil, že transakci spolehlivě zprostředkuje. A na místo schůzky poslal v daný čas policii.
Ze zatčení se nedokázal Izotov vzpamatovat. Zdrtilo ho vědomí, že v mysli národa je nyní vnímán jako vekslák a narušitel zákona. Herce se zastávala řada významných osobností, dokonce i první manželka zorganizovala petici na jeho obhajobu, ale platné to nebylo nic. Soud Eduarda ani Irinu viny nezprostil. Byl vynesen rozsudek k odnětí svobody v trvání tří let pro oba manžele. K tomu jim byl zabaven majetek, veškerá finanční hotovost i automobil. Jediné, co stát nezabavil, byl byt, ale to jenom proto, že v něm byla hlášena Irinina dcera. A tak se Ivánek dostal do vězení. Trest snášel velmi těžce, a to jak fyzicky, tak duševně.
Vězení Izotovova zcela zlomilo
Když se Izotov vrátil na svobodu, byl z něj úplně jiný člověk. A krátce nato ho stihla první mozková příhoda. Celkem jich přečkal šest. Ovšem žádná z nich nebyla bez následků – nepamatoval si texty, takže s jeho prací byl konec; špatně ovládal jednu ruku, měl problémy s rovnováhou a při pádu utrpěl tak komplikovanou zlomeninu nohy, že ho přivedla až na invalidní vozík. Tehdy už by tak vysoko loupežnické palice nevyhodil… Poslední roky svého života strávil na psychiatrii. Eduard Izotov zemřel v roce 2003, ve svých 67 letech.
Zdroje
1) Mrazík: životní osudy hlavního protagonisty
https://www.expresfm.cz/ostatni/57-let-od-premiery-pohadky-mrazik-jake-byly-osudy-hlavnich-protagonistu/
2) Eduard Izotov: běloruský herec, představitel Ivánka v pohádce Mrazík a jeho život
https://puntomarinero.com/izotov-edward-konstantinovich-actor-biography/
3) Eduard Izotov: životní a filmové role běloruského herce
https://alchetron.com/Eduard-Izotov
