Článek
Poslední dobou to mezi mnou a manželkou skřípe kvůli její švagrové, která je zároveň její nejlepší kamarádkou a manželkou jejího bratra. Abych to zkrátil, moje žena by se pro ni přetrhla. Neustále jim s něčím pomáhá, hlídá děti, zařizuje pochůzky. A co je nejhorší, automaticky do toho zapojuje i mě, aniž by se mě zeptala nebo jí zajímal můj názor. Nikdy nechápe, co mi vadí, a jakoukoli kritiku na jejich adresu okamžitě smete ze stolu.
Dnes jsme byli na oslavě narozenin mého synovce. Pořádala ji právě švagrová, takže moje žena byla extra nervózní, aby všechno klaplo na jedničku. Všechno probíhalo celkem v klidu. Naše tříletá dcera Anička byla trochu smutná, protože jí prasklo zvířátko z balónku. Stála tedy u mé ženy a ta ji utěšovala v náručí. Najednou do ní v plné rychlosti vrazil nějaký kluk (starší než ona, tak pět nebo šest let) a srazil ji na zem. Samozřejmě začala plakat a já jsem ji zvedl.
Moje žena se to snažila zlehčit a prohodila směrem k Aničce: „No jo, musíš koukat, kam šlapeš.“ Odpověděl jsem jí: „Prosím tě, neobviňuj ji, že ji ten větší kluk prostě převálcoval.“
No, a jak se ukázalo, matka toho druhého kluka stála poblíž a všechno slyšela. To zřejmě přimělo mou ženu, aby se na mě otočila a před jednou ze svých dalších kamarádek a pár dalšími hosty procedila mezi zuby: „Sklapni.“ A aby toho nebylo málo, ještě měla tu drzost dodat: „A přestaň se tvářit tak kysele.“
Je to patnáct minut, co píšu tenhle příběh. Před chvílí jsem odeslal e-mail rozvodovému právníkovi se žádostí o konzultaci. Právě jsem dosáhl svého limitu.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
