Článek
Podle sčítání obyvatel z roku 2021 bylo v České republice celkem 5 340 033 bytů. Z toho obvykle obydlených bylo 4 480 139. Oproti předchozímu sčítání v roce 2011 přibylo obvykle obydlených bytů více než 9 %. Děsivé je spíš to číslo bytů neobydlených nebo pronajímaných krátkodobě třeba turistům. Kdyby bylo těch téměř 860 tisíc bytů prodáno, případně pronajato zájemcům o bydlení, sehnat byt by pro mnoho lidí přestalo být neřešitelným problémem.
Dávky, na které nemáme peníze
Aby to nebylo jednoduché, dávky pro osoby, které nemají šanci zaplatit své náklady na bydlení, jsou hned dvě. První je příspěvek na bydlení a další doplatek na bydlení. A v tom je kámen úrazu. Spekulanti kupují ruiny nebo celé bytové domy, z nichž pak tvoří ghetta pro sociálně slabé a nepřizpůsobivé.
Za odpudivé byty, v nichž často chybí základní vybavení nebo jsou plné plísně, pak žádají přesně tolik, kolik je stát schopen lidem v nouzi dorovnat. Je to tak složité, že se v tom dokonale vyznají jen obchodníci s chudobou, kteří přesně vědí, kolik jsou jejich ovečky schopné za bydlení zaplatit. Kdo by takový byznys nechtěl? Když má 10 bytů, z jednoho čistý zisk měsíčně třeba 10 000 Kč, ročně, a to jsem ještě při zemi, tak ročně má příjem před zdaněním 1,2 milionu. Investice jsou nula a zdanění? Kdo ví, zda vůbec nějaké je. Není to luxusní život na úkor daňových poplatníků?
Příspěvek a doplatek na bydlení
V letošním roce má rodina s celkem čtyřmi členy v jednom bytě a v obci pod 70 000 obyvatel takzvaný normativ nákladů na bydlení v nájemním bytě 18 477 korun, v družstevních, služebních a v bytech v osobním vlastnictví je pak normativ 13 568 korun. Čím větší město, tím vyšší částka je normativ. Například stejně velká rodina v Praze nebo Brně má v nájemním bytě normativ už 23 195 korun. Normativ je důležitý, slouží jako základ výpočtu příspěvku, který je ve výši 30 % normativu (případně skutečných nákladů, jsou-li pod normativem). A když rodina takový příjem nemá, stát ho doplatí, což jen na tomto příspěvku je několik tisíc měsíčně dle lokality a počtu osob.
Doplatek na bydlení je dávkou pro lidi v hmotné nouzi, včetně vlastníků bytů. Ti už mohou pobírat výše zmíněný příspěvek na bydlení, ale pokud mají nízké příjmy, stát jim doplatí rozdíl, pokud jim jejich příjem na odůvodněné náklady na bydlení. Ano, čtete správně. I ten, kdo má byt v hodnotě několika set tisíc, případně několika milionů, může od státu pobírat sociální dávky. Pak se stává, že důchodkyně bydlí sama ve velkém bytě, který vlastní, ale nemá dost na zaplacení měsíčních nákladů. Stát platí. Proč stará paní byt neprodá a nekoupí si menší nebo neodejde třeba do domova s pečovatelskou službou? Protože ji k tomu nikdo nenutí. Rodina s dvěma dětmi bydlí v dvougarsonce, oba rodiče chodí do práce, aby zaplatili své náklady na bydlení a z jejich daní se doplácí náklady zmíněné důchodkyni.
Změna dávek? Populisté jsou proti!
Aby se situace změnila, je nutné revidovat náš nesmyslný dávkový systém. Jenže proti snahám ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky kdekdo protestuje. Ono těch dávek je ještě víc, hmotná nouze, přídavky na děti a další. Proč stát nepomáhá jen těm, co jsou nemocní, staří, ale nemají majetek, který by mohli prodat? Proč nenutí ty, kteří by pracovat mohli, aby to skutečně dělali, jinak jim pomáhat nebude? A proč už někdo neudělá konečně něco s okrádáním státu prostřednictvím lidí v nouzi pronajímáním předražených bytů v rozpadajících se budovách? Proč mají ti, kteří dvacet let platí hypotéku a všechny náklady na bydlení, aniž by jim kdokoliv pomohl, platit vychytralé zbohatlíky a jejich luxusní život na úkor státu? A při vší úctě, proč se přispívá i majitelům bytů, kteří jsou milionáři? Česká sociální politika je proti zdravému rozumu.
Zdroje:
1) Počet bytů podle sčítání obyvatel z roku 2021
2) Doplatek na bydlení
3) Příspěvek na bydlení
