Článek
Česko doslova drtí krize bydlení. Nabídka dostupných bytů je malá, jsou těžko finančně dostupné a zájemci o ně musejí projít často ponižujícím „lustrováním“. Jedním z důvodů, proč se nedaří bytovou krizi dostat pod kontrolu, jsou i neobsazené nemovitosti. Ty zvyšují nedostupnost bydlení pro běžné obyvatelstvo.
Zásadní problém spočívá v tom, že Česko je v řešení této otázky pasivní. Stát v první řadě netuší, kolik takových neobydlených bytů na našem území vlastně přesně je. Odhady se opírají o data Českého statistického úřadu a mluví o zhruba 860 tisících prázdných bytů. Jen v metropoli by jich pak mělo být kolem 70 tisíc.
Jak vyplývá z analýzy ministerstva pro místní rozvoj, tento stav se netýká pouze starších nemovitostí. Významný počet neobydlených bytů se nachází i v nově postavených či rekonstruovaných domech. Nicméně statistiky vycházející ze sčítání lidu jsou, jak prokázala praxe, značně nepřesné.
Důvodem, proč majitelé raději nechávají své byty prázdné, jsou obavy z nesolidních nájemníků, kteří včas neplatí a nelze je vystěhovat. Dostat takového nespolehlivého nájemníka z bytu přitom může trvat i rok nebo dva. Bytová krize se však vlivem tohoto přístupu dále prohlubuje a republiku uvrhává i do krize demografické, kdy mladí lidé bydlí u rodičů a nemohou si dovolit vlastní bydlení, a tedy ani zakládání rodiny.
Řešením může být bydlení po vzoru Španělska
Existuje řešení takového stavu? Poplatky za neobsazené nemovitosti, jež by majitele přinutily „pustit“ nemovitosti na trh, už zkouší Vídeň. Ještě dále ale v otázkách vlastnictví nemovitostí zachází Španělsko. Zde totiž běžně působí takzvaní okupas. Tedy lidé, které bychom mohli nazvat jakýmisi squattery.
Ti tak obsazují neobydlené nemovitosti. Nejedná se přitom o podivné živly, kterým jde jen o to váš majetek zničit. Španělští okupas jsou často i rodiny s dětmi, které jednoduše žádnou jinou možnost získat vlastní bydlení nemají.
Prioritou okupas tedy rozhodně není získaný prostor vybydlit. V nemovitostech chtějí tito obyvatelé běžně žít, ale také vytvořit z nich komunitní centra pro sociální, politické a kulturní aktivity nebo jednoduše přirozené setkávání a komunitní život.
Nejedná se ale samozřejmě o nemovitosti, které jejich majitel opustí a odjede například na týdenní dovolenou. Ve Španělsku tak pochopitelně nikdo ani nemusí svůj domov nepřetržitě střežit. Okupas si totiž zpravidla nevybírají soukromé nemovitosti, ale ty vlastněné bankami nebo například investičními fondy.
Jde tedy o nemovitosti dlouhodobě neobsazené, které nemají v dohledu nájemníka ani „řádného“ zájemce, který by je koupil. Ona „španělská cesta“ by mohla být řešením nakonec i v České republice. Nízkopříjmové vrstvy, jako jsou samoživitelky, zdravotně postižení nebo senioři, představují z pohledu bytové otázky ohrožené skupiny obyvatel i u nás.
Využít prázdné nemovitosti je sociální odpovědností
Konstruktivně využívat prázdné nemovitosti je sociálně odpovědné. Nezákonné obsazení nevyužívaných objektů jednoznačně nepoškozuje zájmy společnosti. Bez péče svých obyvatel začnou chátrat, stanou se samy o sobě nebezpečnými a mohou se nakonec proměnit i v útočiště pro bezdomovce nebo narkomany. Mnoho velmi názorných příkladů tohoto stavu ostatně máme i na mnoha místech v naší vlasti. Hrozí také kompletní devastace jednotlivých staveb.
Squatteři se navíc v mnoha případech snaží zapojit do politického dění, což se děje zejména formou účastí na různých demonstracích, nebo také poukázat na nějaký politický či společenský problém, který navíc často není pouze lokálního významu. Tím tak mohou pohnout povolané osoby k jeho řešení. I bytová otázka je nakonec jedním z aspektů, jemuž je nutné pozornost jednoznačně věnovat.
Jako zcela nutnou tak lze vidět i určitou organizovanost. Například legendární berlínský squat Tacheles má svoji „radu“, která je pověřena zajištěním chodu squattu. Nezřídka squatteři usilují i o dohodu přímo s majiteli jednotlivých objektů. Squatting tak nelze bezvýhradně ztotožňovat s živelnou anarchií a jednoznačně si tento způsob bydlení zaslouží získat punc legitimity.
Mít střechu nad hlavou navíc patří k základním lidským právům a obyvatelé takovou sociální jistotu potřebují. Současný systém se opírá o vykořisťování člověka i přírody a veškeré hodnoty podřizuje významu peněz. Těží z něj proto primárně pouze developeři a nejrůznější spekulanti. A vláda se tomu namísto hledání účinného řešení rozhodla pouze nečinně přihlížet. Mimo to je důležité si uvědomit, že kapitalismus s sebou nese nejen svobodu a možnost vlastnit soukromý majetek, ale také zodpovědnost za adekvátní péči o něj.
Zdroje
