Článek
O okupas se stále častěji nahlas hovoří i v tuzemském veřejném prostoru v souvislosti s tím, jak se řada Čechů uchyluje k pořízení vlastní nemovitosti ve Španělsku. A to ať už z důvodu investičního, z potřeby najít si bezpečnou lokaci pro sebe a pro rodinu v dostatečné vzdálenosti od ukrajinského konfliktu anebo jednoduše kvůli tomu, že chtějí mít možnost odcestovat kdykoli za teplem.
Okupas je však hnutí unikátní nejen v rámci českých poměrů, ale také na měřítka evropská. V domovském Španělsku se nicméně jedná o velmi rozšířenou záležitost. Poprvé ale začala tamní vláda podrobněji tyto případy monitorovat teprve v roce 2015 a ohledně dřívějších dob tak nemůžeme účinně dovozovat, jak četný byl jejich výskyt. Konkrétně ve zmíněném roce 2015 jich bylo nahlášeno 10,3 tisíce. V roce 2020 už ono číslo narostlo na 14,7 tisíce.
Svérázný fenomén k této jihoevropské zemi do značné míry neodmyslitelně patří a jedná se o specifickou součást tamního koloritu. Opředen je však i řadou polopravd. Co se tedy ve skutečnosti za tímto hnutím skrývá?
V principu jde o to, že vyznavači tohoto přístupu obsadí nemovitost i bez souhlasu jejího vlastníka. Samozřejmě to ale neznamená, že pokud odejdete dnes ráno do zaměstnání, odpoledne už ve vlastním obývacím pokoji naleznete nevítaného nájemníka, kterého se nebude možno zbavit.
Jaké nemovitosti si okupas vybírají
Shrnout bychom podstatu mohli tak, že okupas se soustředí na byty, apartmány, domy nebo vily, které jsou setrvale neobývané až vybydlené nebo alespoň dočasně neobývané. To je však pouze zjednodušený pohled v mnohých vyvolávající stále hlavně obavy, že ve španělských poměrech musí být osud nemovitého majetku v rukách svého vlastníka značně nejistý.
Pestrým zdrojem informací na toto téma jsou hlavně internetové diskuse. Zde již byla sepsána řada jen těžko uvěřitelných a mnohdy hrůzu probouzejících historek, leckdy ale především notně přibarvených fantazií autora. Zpravidla se tak už zde nedočtete, že okupas se vyhýbají soukromým nemovitostem, ale preferují ty, které vlastní banky nebo velké společnosti (například investiční fondy).
Hovoříme tedy většinou o nemovitostech, které jsou dlouhé měsíce prázdné, protože je banka poté, kdy je převezme od původního majitele-neplatiče, dále neprodá ani nepronajímá. A takových se po Španělsku nachází celá řada. Jde o logický krok, u soukromého vlastníka lze předpokládat, že se ke své nemovitosti vrátí a často se tak stane už v krátkém čase.
Tím by okupas riskovali konflikt, o který samozřejmě zájem nemají. O právním stavu nemovitosti tak mívají velmi dobrý pojem, zpravidla lepší než dotčený vlastník. Navíc se samozřejmě nikdy nechtějí přímo vloupávat do něčího domova. Nedotknutelnost primárně obývané nemovitosti, je i členy hnutí respektována.
Co se s „okupovanými“ nemovitostmi děje
V podstatě bychom tedy mohli spatřovat určitou paralelu mezi okupas a pro nás o něco známějším squattingem. Jako squatting se označuje urbánní sociální hnutí, které vzniklo zřejmě zhruba v 70. letech 20. století. To navíc kromě obývání prázdných nemovitostí charakterizují další specifické rysy. Může tak být vnímáno i jako cesta k utvářeních alternativně fungujících komunit, jež nabízejí specifický přístup ke kultuře, vzdělávání a dalším oblastem. Squatteři žijí jinak než běžná společnost, myslí odlišně a uznávají primárně ideu svobody.
Některé zdroje označují dokonce okupas za squattery–profesionály. Na squattery míváme přitom tendence v našich krajích nahlížet jako na osoby na okraji společnosti, kterým se příliš nechce do řádného zaměstnání, a tak raději parazitují na cizím majetku. Na mysli míváme hlavně to, že takoví jedinci vyhlédnutou nemovitost vybydlí a zničí.
Ve Španělsku však může být situace odlišná. Okupas budou v nemovitosti provozovat namísto bujarých pitek a konzumace návykových látek třeba hraní deskových her nebo praní prádla, jak jeden takový výjev vylíčila i tuzemská média. Ostatně tento jev se rozhodně netýká pouze lokalit, které bychom mohli označit jako problémové.
Mnohé překvapí, že okupas rozhodně nezastávají absenci jakéhokoli řádu nebo pravidel, pouze věří v odklon mimo současný systém. Označit je skutečně můžeme za jakousi svébytnou kulturu, která je překvapivě organizovaná, a to zejména v Barceloně a Katalánsku, které má dlouhou historii anarchistické politické tradice. Mimo to se distancují od drog, diskriminace, násilí nebo sexuálního zneužívání. Toto hnutí neguje pojem vlastnictví a tvrdí, že soukromé vlastnictví je nástrojem represivního systému.
Kde se vzali španělští okupas
Okupas navzdory přesnějšímu zmapování až v posledních letech nelze považovat za novodobou záležitost, první takové případy byly dle dostupných zdrojů ve Španělsku zaznamenány už v roce 1984. Tento specifický přístup vychází ze socialistických kořenů španělské společnosti. Španělé tak zacházejí se soukromým vlastnictvím odlišně.
Zákon tu do značné míry chrání jak majitele nemovitosti, tak právě okupas. Zodpovědný je za to konkrétně 18. článek španělské ústavy, který zaručuje základní právo na nedotknutelnost obydlí, a to pro obě strany, byť je jejich zájem často protichůdný.
V tuzemsku jsme tak tradičně uvyklí tomu, že soukromé vlastnictví je, s nadsázkou řečeno, svaté a právní nároky na něj navázané jsou velmi dobře vymahatelné s dopomocí policie. V Česku je ostatně squattting klasifikován jako trestný čin, zatímco v některých jiných zemích je legální. Za určitých podmínek je tomu tak například v Nizozemí, ve Velké Británii či v Brazílii.
Přirozeně se navíc toto řešení začalo jevit jako možné východisko z řady sociálních problémů. Zemi totiž neustále sužují finanční krize, inflace a vysoká nezaměstnanost. Lidé, kteří momentálně bydlení hledají, tak mají možnost se ubytovat jednoduše tam, kde je volné místo. Můžeme tak prakticky říci, že se tu přirozeně protíná nabídka a poptávka.
Pro mnohé je tak dnešní působení okupas jednoduše jen legitimní využívání možností a snaha si poradit dostupnými cestami tam, kde španělská vláda při řešení palčivých problémů svého obyvatelstva bytostně selhává.
Okupas po česku jako cesta k řešení bytové krize
Okupas tak napomáhají využít neobsazené nemovitosti, které by bez jejich přičinění postupně chátraly. Vzhledem k tomu, že i Česká republika se momentálně zmítá v obdobných problémech jako Španělsko, je možné, že by se podobné řešení mohlo uplatnit i u nás.
V tuzemsku jsou v současné době stovky tisíc prázdných bytů. Podle informací vyplývajících z posledního Sčítání domů a bytů z roku 2021 se v Česku má nacházet celkem až 860 tisíc neobydlených bytů. Tento počet se přitom za posledních 30 let zdvojnásobil. Zhruba 70 % z těchto bytů se nachází v rodinných domech.
Navíc mu síme zohlednit také fakt, který vyplynul z průzkumu Index prosperity a finančního zdraví, který realizují Česká spořitelna, portál datové žurnalistiky Evropa v datech a Sociologický ústav AV ČR: V ČR je aktuálně bydlení mimořádně drahé.
Průměrný byt nás totiž stojí téměř 15 ročních platů. V Praze je to ještě více, dokonce až 19 platů. To je nejvíc z celé Evropské unie. Dán či Belgičan na takový průměrný byt potřebuje pouze 7 ročních platů. Američanům jich stačí dokonce jen 5.
Odborníci navíc upozornili i na to, že výdaje na bydlení tvoří největší spotřební výdaj, který české domácnosti mají. Ocitáme se tak v době, kdy se krize dotýká elementární lidské potřeby mít střechu nad hlavou. I autoři výše zmíněného výzkumu označili bydlení je jedním z pilířů finančního zdraví obyvatel. Vydáme se tak na španělskou cestu?
1) Co je Okupas
2) Proč se nebát Okupas
3) Ceny nemovitostí v Praze
4) Index prosperity
