Článek
Jsem stále trochu v šoku, takže se omlouvám, pokud to nebude dávat smysl.
Celý život bojuji se svým duševním zdravím, konkrétně s depresí, úzkostí a sebepoškozováním. Mám za sebou také trauma, ale do toho nemusím zabíhat. Ujistila jsem se, že to můj přítel ví, když jsme spolu začali chodit, protože jsem chtěla, aby mohl z vztahu vycouvat, kdyby to na něj bylo příliš. Ujistil mě, že to není problém.
Nikdy se ale nezdálo, že by to celé „duševní zdraví“ opravdu chápal. Měl poznámky, že deprese je jen „ostřejší smutek“ a lidé s traumatem by se přes to měli prostě přenést (taky si myslí, že PTSD mohou mít jen veteráni). Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale jen mě odbyl, tak jsem se ho snažila ignorovat.
Nedávno začal na YouTube sledovat kanály s pranky na partnery a začal je dělat i mně. Zpočátku to byly jen drobnosti, jako příliš mnoho sirupu do vody nebo sůl do jídla. Smála jsem se tomu, moc mi to nevadilo. Ale pak na mě začal vyskakovat a děsit mě. Takové věci na mě kvůli mému PTSD občas opravdu působí a snažila jsem se mu to vysvětlit. Omluvil se, ale druhý den to udělal znovu.
Věci se vyhrotily minulý týden, když mi uprostřed noci dal pod záchodové prkénko práskací kuličky. Probudila jsem se, abych si zašla na záchod, a jak jsem si sedla, BUM. Byla noc, já byla napůl vzhůru a ten hlasitý zvuk… to všechno dohromady mi způsobilo plnohodnotný záchvat paniky. Byla jsem na podlaze v koupelně, plakala a měla flashbacky. Když jsem přestala plakat, jen jsem zírala do prázdna. Přišel, protože si asi všiml, že jsem dlouho pryč. Když mě viděl sedět na podlaze, vzpomněl si na svůj malý „prank“ a začal se smát. Jen jsem na něj vteřinu zírala, vstala a nazvala ho kreténem. Zbytek noci jsem spala v obývacím pokoji.
Druhý den jsem si ho posadila a řekla mu, že mě takhle NEMŮŽE dál děsit. Žádné další vyskakování, žádné další hlasité zvuky. V podstatě si povzdechl a protočil oči, ale řekl, že přestane. Týden byl klid a já si myslela, že je to konečně za námi.
Včera jsem se vrátila domů od kamarádky a poprvé po dlouhé době jsem se cítila lépe. Když jsem vešla do domu, všechna světla byla zhasnutá, tak jsem předpokládala, že je ještě v práci. Zapojila jsem si telefon, protože se mi vybil, a když se zapnul, dostala jsem upozornění, že mi poslal zprávu. Stálo v ní jen: „Moc mě to mrzí, miluju tě.“ Odepsala jsem, že je to v pořádku, uvidíme se, až přijde domů, a že ho miluju. A slyšela jsem, jak mu cinkl telefon v koupelně. To bylo divné.
Šla jsem pro jeho telefon a když jsem vešla do koupelny, uviděla jsem ho ležet ve vaně. Byla plná vody, na umyvadle byla prázdná lahvička od prášků a on byl celý od krve. Měl pořezaná zápěstí a bylo tam prostě tolik krve.
Srdce se mi zastavilo. Začala jsem mít záchvat paniky. Hyperventilovala jsem, plakala a byla jsem jako zamrzlá. Po minutě jsem běžela do obývacího pokoje pro svůj telefon, abych zavolala 155, a slyšela jsem šplouchání a pak smích. Otočila jsem se a uviděla ho stát na chodbě, jak se jen směje. Řekl, že mě „dostal“ a že jsem měla vidět výraz ve tváři.
Ani nevím, jak popsat pocity, které jsem prožívala. Byla jsem tak naštvaná, smutná a vyděšená. Ani jsem nic neřekla, jen jsem odešla z domu. Prostě jsem šla a nakonec mi došlo, že musím zavolat kamarádce, aby pro mě přijela. Nejdřív jsem jí neřekla, co se stalo, jen že je to nouzová situace. Přijela a odvezla mě k sobě domů, kde jsem teď. Můj přítel mi neustále volá a poslal mi pár zpráv, že se omlouvá, že to byl jen vtip a že přeháním a mám se vrátit domů. Neodpovídám. Ani nevím, co bych mu řekla.
Moje kamarádka zítra zajede k němu pro mé věci, až bude v práci. Řekla, že u ní můžu zůstat, jak dlouho budu potřebovat. Nevím, co budu dělat. Cítím se jen otupělá.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
