Článek
Jsem úplně na dně. Zkoušel jsem to už tolikrát, ale vždycky to skončí stejně. Začne brečet, hystericky volat, nechává mi na mobilu uplakané vzkazy, že jestli odejdu, tak se zabije. A já prostě nevím, co dělat. Zase couvnu a řeknu jí, že spolu zůstaneme. Jsem tak strašně zlomený.
Poslední dva roky je na mě Eliška zlá. Ponižuje mě, říká mi, že jsem ošklivý, dělá si ze mě legraci před ostatními. Zvykl jsem si na to a prostě to nějak bral, že s tím nic neudělám. Jenže poslední dobou mě začala i bít. Já mám skoro dva metry a ona je drobek, měří sotva metr padesát, takže to fyzicky nebolí. Ale bolí to na duši, tak strašně moc. Kdykoliv se pohádáme, vrazí mi pěstí do obličeje nebo do břicha.
Ztratil jsem veškeré sebevědomí, ztratil jsem všechny kamarády, protože se jí žádný z nich nelíbil. Prostě jsem se smířil s tím, že takhle teď vypadá můj život a že se to asi nikdy nezmění.
Zkoušel jsem volat na policii, ale tam mi řekli, že s tím nemůžou nic dělat, dokud se skutečně nepokusí si něco udělat. Žádná preventivní hospitalizace na 72 hodin, nic takového u nás nefunguje. Jsem v pasti.
Ale dneska se to zlomilo. Už prostě nemůžu dál. Zítra za ní pojedu, vezmu si s sebou jako podporu rodiče a skončím to. Jednou provždy. Děkuju všem, co mi drželi palce.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
