Článek
Stalo se to asi před týdnem. Bydlím s přítelkyní Terezou a ten večer jsem byl na jedný studentský kalbě s pár kámošema. Vrátili jsme se všichni totálně pod obraz. Kámoši mě nějak dotáhli do postele a odešli. U nás doma ale byla Tereza se dvěma nebo třema svýma kamarádkama, měly nějaký filmový večer.
V noci se mi udělalo zle a pozvracel jsem se. Tereza mě přišla zkontrolovat, a když to viděla, zavolala na pomoc svoje holky. Všechny společně mě odtáhly do koupelny, svlékly mě donaha a začaly mě umývat. Drhly mě houbou, úplně nahýho. Byl jsem v takovém polovědomí, matně jsem vnímal, co se děje, ale sotva jsem se pohnul. Ležel jsem tam jako lazar. Vzpomínám si, že jsem několikrát zamumlal „přestaňte“ a „nechte toho“, ale buď to neslyšely, nebo to ignorovaly. I v tom opilým stavu mi bylo neuvěřitelně trapně být nahý před kamarádkami mé holky, které sotva znám.
Pak mě odtáhly zpátky do postele a jen přes mě hodily deku, ani mě neoblékly. Ráno jsem se probudil s příšernou kocovinou a zjistil jsem, že jsem pod peřinou nahý. Okamžitě jsem na sebe něco hodil. Holky u nás přespaly a už byly vzhůru. Jakmile mě uviděly, začaly se chichotat a já se cítil strašně poníženě. Jedna z nich mi dokonce řekla, že jsem fešák.
Nevydržel jsem to a řekl jsem jim, že s tím, co udělaly, absolutně nejsem v pohodě. Jejich výrazy se okamžitě změnily. Začaly na mě křičet, že mi jen pomohly a že nemám právo si stěžovat. Zopakoval jsem jim, že mě neměly právo umývat bez mého souhlasu, zvlášť když jsem byl schopný mluvit, a že tohle budu řešit. Úplně zpanikařily, ale já jsem je prostě odstrčil a odešel.
Od té doby jsem se nevrátil, ale chodí mi od nich mraky zpráv, kde mě prosí, ať nic nedělám. Pořád melou o tom, že kamarádi si mají v opilosti pomáhat a uklidit se. Vždyť Tereza mě mohla umýt sama, já se nijak nebránil. Když se jí jednou udělalo zle, taky jsem ji koupal, ale její kamarádky jsem poslal pryč, protože respektuju její soukromí. Tohle není stejné, jako když vás umývá doktor, to jsou profesionálové. Tohle jsou pro mě cizí holky.
Mám právo se cítit takhle poníženě? Vůbec nevím, co mám dělat.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
