Článek
Předminulý týden jsem seděl v nemocnici na chodbě a čekal, až se můj osmiletý syn probere z narkózy po malé operaci. Srdce jsem měl sevřené strachem, jako každý rodič. V tu nejméně vhodnou chvíli se ale objevila moje exmanželka Markéta a rozhodla se, že je ideální čas na to, aby mi znovu udělala ze života peklo. Její drzost a sobectví zřejmě neznají hranic. Ale já už nejsem ten naivní kluk, kterým jsem kdysi býval. Už se nenechám zneužívat.
Náš příběh je komplikovaný a plný bolesti. Když byla Markéta těhotná s naším synem, zjistil jsem, že mě podvádí s jiným mužem, Jakubem. Co bylo na tom nejhorší, Jakubova tehdejší přítelkyně byla ve stejnou dobu také těhotná. Markéta si byla tak jistá, že čeká dítě s Jakubem, že ho chtěla uvést jako otce. O porodu mi ani neřekla. Dozvěděl jsem se to od jejích rodičů a okamžitě jsem u soudu zažádal o testy DNA a o střídavou péči.
Testy potvrdily, že syn je můj. I přes tu obrovskou zradu jsem se snažil být tím nejlepším tátou. Měli jsme syna ve střídavé péči a já jsem platil alimenty, protože jsem vydělával víc než ona. Markéta se mezitím dala dohromady s Jakubem, kterému jeho bývalá přítelkyně nechala na starost jejich dceru. A aby toho nebylo málo, Markéta s Jakubem si pořídili další čtyři děti. Najednou žili v jedné domácnosti se šesti dětmi a bylo jasné, že to finančně nezvládají.
A tehdy začala ta nejhorší noční můra mého života. Aby ze mě Markéta u soudu dostala víc peněz, začala našeho syna zanedbávat. Kdykoliv byl u ní, schválně ho málo krmila a oblékala ho do starých, špinavých a roztrhaných hadrů. Když jsem si ho vyzvedával, byl vždycky pohublý, smutný a stěžoval si, že má hlad. Chtěla u soudu dokázat, že se o něj nedokážu postarat a že potřebuje víc peněz, aby mu mohla koupit jídlo a oblečení.
Bylo to čisté, chladnokrevné citové vydírání a týrání dítěte pro peníze. Srdce mi krvácelo, když jsem viděl, co mému synovi provádí jeho vlastní matka. Okamžitě jsem to začal řešit se sociálkou a s právníky. Po dlouhé a ošklivé bitvě u soudu se mi podařilo získat syna do své výhradní péče. Bylo to nejtěžší období mého života, ale věděl jsem, že musím svého chlapce ochránit.
Dnes je můj syn konečně v bezpečí a v klidu. Chodí na terapii, aby se vyrovnal se vším, co v tak mladém věku musel prožít. Markéta ho vídá jen každý druhý víkend. Soud jí také nařídil platit malé výživné, ale za celou dobu zaplatila jen párkrát. Vždy se vymlouvá, že si to nemůže dovolit. Nikdy na ni netlačím, protože se o syna dokážu postarat sám i bez jejích peněz.
Poslední dva roky se ale snaží zneužívat mě jiným způsobem. Pokaždé, když se blíží začátek školního roku, začne mi psát a žádat, abych koupil školní pomůcky navíc i pro její další dvě dcery, které už chodí do školy. Vždycky jsem její žádosti ignoroval. Koupil jsem vše potřebné pro našeho syna a občas jsem daroval pár sešitů navíc do třídy, jak si přála paní učitelka. Ale nikdy jsem nekoupil jedinou tužku pro děti mé exmanželky.
A tím se dostávám zpět k tomu dni v nemocnici. Zatímco jsem se strachoval o našeho syna, Markéta si mě odchytila na chodbě. Ignorovala mé prosby, abychom to neřešili tady a teď. Začala mě znovu prosit, abych byl „slušný člověk“ a koupil nějaké školní potřeby pro její holky, protože si to prý nemohou dovolit.
„Tomáši, prosím tě,“ škemrala. „Sotva uživíme děti, které máme. A ty ostatní kvůli tomu trpí.“ Snažil jsem se od ní odejít, ale následovala mě a pokračovala ve svém nářku. A v tu chvíli pohár mé trpělivosti přetekl. Už jsem v sobě nedokázal držet všechen ten vztek a bolest.
„Je mi úplně jedno, jestli si nemůžete dovolit uživit své další děti, Markéto!“ řekl jsem jí tvrdě. „Tvoje ostatní děti nejsou moje starost a moje zodpovědnost. Najdi si jiné řešení.“ Viděl jsem, jak jí v očích bleskl šok, ale já jsem pokračoval.
„Už jsi jednou nechala našeho syna hladovět, jen abys ze mě dostala víc peněz. A kvůli tomu jsi o něj přišla. Mojí jedinou prioritou je můj syn. Ne děti, které si neustále pořizuješ a pak nemáš na to, aby ses o ně postarala.“ Řekl jsem jí, že už o tom s ní nebudu nikdy víc mluvit.
Od té doby mě bombarduje zprávami přes speciální aplikaci, kterou nám nařídil soud pro komunikaci. Nazývá mě v nich sobcem a špatným otcem. Můj právník o všem ví a radí mi, abych ji i nadále ignoroval. Vím, že i přes tohle všechno jí soud víkendy se synem nevezme. Muselo by se stát něco mnohem horšího.
Ale já jsem v klidu. Vím, že jsem udělal správnou věc. Moje jediná povinnost je chránit svého syna. Chránit ho před hladem, před zanedbáváním a hlavně před citovým zmatkem, který mu jeho matka způsobuje. Její další děti jsou její problém. Já se starám o ten poklad, který mi svěřil osud a který ona kdysi použila jako zbraň. A to už nikdy víc nedopustím.
