Článek
Jak stojí v titulku; moje přítelkyně (29) zemřela dvanáct hodin poté, co porodila. Bylo mi dvacet devět let.
Během těhotenství se jí v noze vytvořila krevní sraženina. Po porodu císařským řezem ji převezli na oddělení šestinedělí, aby se zotavila. O pár hodin později vstala, že si dá sprchu. V tu chvíli se sraženina uvolnila a doputovala jí do plic.
Jsem na úplném dně. Od toho dne jsem probrečel každý den a neexistují slova, která by dokázala popsat mé emoce. Ten pocit ztráty je nepopsatelný, nejen pro mě, ale i pro našeho syna a pro maminku mé přítelkyně a celou její rodinu. Ten emoční zvrat, který se odehrál během těch dvanácti hodin, mnou otřásl způsobem, který nelze popsat.
Ten den se z nejkrásnějšího dne mého života, kdy se narodí náš překrásný syn ženě, kterou miluji, stal dnem nejhorším. Celá budoucnost, kterou jsme tak dlouho plánovali, připravovali a o které jsme mluvili, byla v jediném okamžiku vyrvána nějakým krutým, hrozným a nespravedlivým řízením osudu.
Upřímně ani přesně nevím, proč jsem se rozhodl sdílet tuto zkušenost. Nevím, jestli to pomůže. Prostě nevím. Tíha, kterou nesu, je nepředstavitelná, ale v bolesti, kterou sdílím, možná nacházím malý střípek síly k přežití. Pro sebe. A hlavně pro svého syna.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
