Článek
Pro něj je svíčka jen kus vosku s knotem, určený pro případ, že vypadne proud. Pro mě je to ale mnohem víc. Je to nástroj, lék, malý kousek magie, který dokáže proměnit atmosféru celého bytu i mé duše. A tak spolu vedeme tichou, nikdy nekončící válku. Válku logiky proti emocím.
Minulý týden dosáhla tato válka nového vrcholu. Petr přišel domů z práce, unavený a ve své typické, pragmatické náladě. Prošel obývákem, kde na konferenčním stolku hořela jedna z mých oblíbených svíček. Pak se jeho pohled přesunul na poličku, kde mám vystavenou část své sbírky. A pak do rohu místnosti, kde stála další. Viděla jsem, jak se mu v hlavě otáčejí ozubená kolečka. Sčítal, analyzoval.
Nakonec se na mě otočil s výrazem člověka, který právě objevil vážnou systémovou chybu v chodu vesmíru. „Evo, prosím tě,“ začal vážně. „Můžeš mi vysvětlit, proč máme doma tolik svíček? Teď jsem jich napočítal asi třicet. Na co proboha potřebujeme třicet svíček?“
Podívala jsem se na něj a usmála se. Věděla jsem, že se na to jednou zeptá. Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla jsem se, že mu odhalím tajemství svého světa. „Protože každá je úplně jiná, miláčku,“ odpověděla jsem. „A každá voní po jiné náladě.“
Nechápavě na mě zíral. A tak jsem ho vzala na exkurzi.
„Tak se podívej,“ řekla jsem a vzala jsem do ruky tu, která hořela na stole. „Tohle je levandule s heřmánkem. Tu si zapaluju večer, když mám za sebou těžký den a potřebuju se uklidnit. Je to svíčka ‚antistresová‘.“ Pak jsem ho odvedla k poličce. „Tohle je santalové dřevo a pačuli. Ta je na romantickou atmosféru, když si chceme udělat hezký večer jen my dva. To je svíčka ‚rande‘.“ Ukázala jsem na další. „Tohle je svěží citrus s mátou. Tu si zapaluju, když musím uklízet nebo dělat něco, do čeho se mi nechce. Dodá mi energii. To je svíčka ‚motivační‘.“
Pokračovala jsem. „Tahle, s vůní skořice a pečeného jablka, je na podzimní večery, když venku prší a my se chceme zachumlat pod deku. To je svíčka ‚hygge‘, chápeš? A tahle s vůní mořské soli je na léto, připomíná mi dovolenou.“ Prošla jsem s ním celý byt. Ukázala jsem mu svíčku „na čtení“ (vůně starého papíru a kůže), svíčku „na nedělní ráno“ (vůně čerstvé kávy a vanilky) a dokonce i svíčku „na bolení hlavy“ (eukalyptus).
Když jsem skončila svůj výklad, Petr na mě jen zíral s pusou dokořán. Viděla jsem v jeho očích naprosté nepochopení. Bylo to, jako bych mu právě vysvětlovala principy kvantové fyziky v cizím jazyce.
„Aha,“ řekl po dlouhé chvíli. „A nemohla by na to všechno stačit jen jedna velká svíčka z IKEA? Ta, co voní prostě jen… ‚svíčkově‘?“ zeptal se s upřímnou logikou. „A kolik nás tenhle tvůj propracovaný management nálad vlastně stojí měsíčně?“
Došlo mi, že je to marné. Že on to nikdy nepochopí. Pro něj je vůně jen vůně a svíčka jen svíčka. Pro mě je to atmosféra, pocit, vzpomínka. Pro něj je to zbytečný výdaj. Pro mě je to investice do duševní pohody. Žijeme ve stejném bytě, ale v úplně jiných světech.
Ten večer jsme se už o tom nehádali. Ale cítila jsem mezi námi to napětí. On si myslel, že jsem trochu blázen, co utrácí peníze za nesmysly. Já jsem si myslela, že on je citový barbar, který nerozezná levanduli od santalového dřeva.
Později večer, když jsme se dívali na film, jsem viděla, jak je Petr unavený a napjatý z práce. Nic neříkal, ale znala jsem ho. Potichu jsem vstala a zapálila jsem tu levandulovou, „antistresovou“ svíčku. Nechala jsem ji chvíli hořet. Jemná, uklidňující vůně se pomalu rozlila po obýváku.
Asi po deseti minutách si Petr zhluboka povzdechl. Viděla jsem, jak se mu uvolnila ramena. Naklonil se ke mně a položil si hlavu na mé rameno. Chvíli mlčel. Pak tiše zamumlal: „Ta… ta vlastně docela hezky voní.“
Usmála jsem se do tmy. Nevyhrála jsem. Ale ani jsem neprohrála. On možná nikdy nepochopí můj systém. A já se možná nikdy nenaučím přemýšlet tak prakticky jako on. Ale v tu chvíli jsme oba našli to, co jsme potřebovali. On svůj klid a já své malé vítězství. Pochopil, i když jen na vteřinu, že ta svíčka není jen kus vosku. Že je to malý kousek ticha a pohody v našem uspěchaném světě. A to mi stačí.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
