Článek
Pojmem cechy označujeme středověké a raně novověké řemeslnické, obchodní nebo zájmové sdružení, které hájilo práva a zájmy svých členů, dohlíželo na jakost a cenu výrobků, na výchovu učitelů a ukládání mistrovských zkoušek.
Seskupovali se do něj příslušníci jednoho nebo několika řemesel. Znamená to, že v praxi tak fungovaly třeba Cechy řezníků, sladovníků, ale také i krejčích. Poměrně časté bylo spojování více řemesel do jednoho cecha, například Cechů ševců a obuvníků, mlynářů a perníkářů, zedníků a kameníků, krejčích a soukeníků, nebo Cechů kolářů, bednářů a hrnčířů. V menších městech se takto spojovala do jednoho cechu někdy i velmi různorodá řemesla. Více vážených postavení však měly ty cechy, kde převažovala duševní činnost nad manuální.
Cech sestával z několika úrovní, přičemž jeho struktura byla hierarchická. Nejnižším tak byl učednický stav, druhý stav tovaryšský a třetí, nejvyšší, stupeň zastupoval stav mistrovský. Cechy byly oblíbené především ve středověku a raném novověku, a to v období od 14. do 17. století. Rozvíjely se napříč celou Evropou.
K jejich rozvoji docházelo společně s rozkvětem měst. V návaznosti na rozmach hospodářství a vzestupu počtu obyvatel Evropy ve 12. století začala města opět nabývat na významu a nahrávat také důležitou roli ekonomickou, politickou a kulturní. To znamenalo i přítomnost dostatečného počtu řemeslníků a obchodníků. Posílení řemeslné znamenalo ekonomický růst a zvyšování životní úrovně.
Jak vznikly cechy
Většina řemeslníků pracovala pro místní trh, jednotlivci se tak sdružovali právě do českých organizací. Řemeslný vývoj ve městech směřoval nejprve ve 13. století ke vzniku tzv. bratrstev, kterou lze považovat za přímý předchůdce Čechů. Tato společenství byla vedena církví za účelem bratrského sdružování v církevních věcech. Především však své členy podporovali v náročných životních situacích.
Nejednalo se zde jen o náboženských otázkách, bratrstva ve skutečnosti byla dobrovolnými organizacemi řemeslníků. Historický vývoj společenství, která se sdružovala za určitým účelem, sahá ovšem již do pravěku. Teorií o původu cechů je proto více, nicméně právě ta ohledně jejich vývoje z bratrstev je považována za nejpravděpodobnější. První teorie vykládá vznik cechů v souvislosti s právem trhovým, jako nerozlučným právem měst, ta druhá v tomto kontextu konstatuje, že české zřízení vzniklo již ze starého hospodářství dvorového.
Každopádně platí, že v českých zemích do roku 1306 nejsou známý žádný organizace české povahy. V jiných částech Evropy se však začaly formovat dříve. V Německu docházelo k vytvoření takových seskupení od 12. století, ve Francii se pak dokonce již v 11. století začalo formovat řemeslné sdružení svícníků.
Již v průběhu 14. století se staly cechy nedílnou součástí měst a také velmi důležitým činitelem pro jejich budoucí vnitřní a vnější rozvoj. Prioritním úkolem pro ně byla obrana obchodních a řemeslnických zájmů (ochrana domácího trhu), usilovaly o prosperitu, ale také o čest řemesla, neboť bylo třeba udržovat si dobrou pověst. Do oběhu tak pouštěly úplně dokončené a kvalitní produkty.
Kdy a proč cechy skončily
Cech směřoval mimo jiné také k vytvoření rovné hospodářské soutěže, v jehož rámci fungovala ochrana členů slabších, chudých. Soudobou optikou můžeme říci, že zde bezpochyby panovala vzájemná solidarita. Rovněž organizace musely přijít do kontaktu s těmito vrchnostmi. Proto si vyžádaly či zakoupily od panovníka určitého privilegia. Panovník na ně zároveň dohlížel a výměnou za privilegia požadoval také pravidelné platby, které vybíral prostřednictvím svých hodnostářů. Ve společnosti, kde nebyla vrchnostenská moc tak silná, došlo k přirozenému převodu tohoto oprávnění na městskou samosprávu.
Čechy také pořádaly nejrůznější oslavy sezónní slavnosti, svátky a svátky a staraly se tak nemalou mírou i o kulturní vyžití v dané lokalitě. Tyto aktivity plnily také svou druhou propagační roli a měly i rituální charakter. Jeho smyslu však často rozuměli pouze členové onoho společenství. Holiči ve Frankfurtu si například oblíbili z dnešního poněkud děsivé pouštění žilou.
Nad Čechy se začalo smrákat záhy. Již v polovině 16. století došlo proti nim k radikálnímu zásahu ze strany panovníka. Ferdinand I. tehdy zrušil po neúspěšném stavovském povstání roku 1547 cechovní zřízení v českých a hornolužických královských městech. Cechovnictví bylo posléze ještě obnoveno. Ke skutečnému rušení došlo ve druhé polovině 18. století a hlavně v 19. století, neboť cechy bránily vytváření konkurenčního prostředí a technologického rozvoje.
