Článek
S mou ženou Janou jsme spolu téměř dvacet let, z toho pět let jsme manželé. Náš vztah je pevný jako skála. Prošli jsme si spolu vším, od studentských let plných nejistoty až po budování společného domova a kariéry. Jsme tým, nejlepší přátelé a milenci. Právě proto mě situace, která se v posledních měsících odehrává v našem životě, naplňuje takovým neklidem a obavami. A co je nejhorší, zdá se, že jsem jediný, kdo to nebezpečí vidí.
Nedílnou součástí našeho života je i Danina nejlepší kamarádka, Dana. Zná se s mou ženou od střední školy a jejich pouto je téměř sesterské. Dana u nás byla vždy vítaným hostem. Byla svědkem všech našich životních milníků, radovala se s námi z úspěchů a byla oporou v těžkých chvílích. A my jsme na oplátku byli oporou pro ni, zvláště v jejím milostném životě, který byl jednou velkou katastrofou.
Dana měla neuvěřitelnou smůlu na muže. Její partnerský život byl jako přehlídka všech typů toxických vztahů. Zažila si citové zneužívání, manipulaci, lži i podvody. Každý její vztah skončil zlomeným srdcem a dalším šrámem na její křehké duši. A náš obývací pokoj se pokaždé stal místem, kde se mohla vyplakat, postěžovat si a kde nacházela bezpečné útočiště. Vždy jsme ji s Janou vyslechli a podpořili.
Poslední rozchod byl pro ni ale obzvlášť bolestivý. Muž, do kterého vkládala velké naděje, se ukázal být patologickým lhářem. Ta zkušenost ji zlomila. Po několika týdnech pláče a sebezpytování nám oznámila, že s muži definitivně končí a že bude raději sama, než aby znovu prožívala takovou bolest. S Janou jsme ji v jejím rozhodnutí plně podpořili. A právě tehdy se její chování začalo měnit.
Zpočátku to bylo nenápadné. Začala Janě častěji říkat, jaké má štěstí, že má mě. „Ty se tak máš, Jani,“ říkávala. „Máš doma chlapa, který tě miluje, podporuje a stará se o tebe. Musí to být úžasný pocit, cítit se tak v bezpečí.“ Její slova byla plná obdivu k našemu vztahu, ale zároveň v nich byl i náznak jakési teskné touhy. Začala si náš vztah a mě jako manžela idealizovat.
Postupem času se její chování vůči mně stalo mnohem osobnějším a fyzičtějším. Dříve mezi námi byl vždy zdravý odstup, ale najednou se na mě začala lepit. Když u nás byla na návštěvě a dívali jsme se na film, bez okolků si položila hlavu na mé rameno. Občas si dokonce, když byla v žertovné náladě, sedla na kraj mého klína. Bylo to pro mě nesmírně nekomfortní, ale nechtěl jsem dělat scény.
Kromě fyzického kontaktu začala vyžadovat i neustálé slovní ujišťování a validaci. „Ahoj Richarde, jak se dneska máš? Jsi rád, že mě vidíš?“ ptala se mě pokaždé, když přišla. Chtěla slyšet, že mi na ní záleží, že je pro mě důležitá. Začala se mě také ptát na názor na své oblečení, ale jinak než dřív. Bylo to vyzývavé, s důrazem na její ženské křivky.
Všechno se zkomplikovalo jednoho večera, kdy moje žena v žertu prohodila: „Hele, Dano, ty bys mohla být Richardova druhá žena a dělat všechny ty věci, na které já zrovna nemám náladu.“ Všichni jsme se tomu zasmáli. Byl to jen hloupý vtip. Ale Dana se toho chytila. A od té doby se tak začala sama nazývat. „Jsem přece tvoje druhá žena, ne?“ říkala s úsměvem. Janě to stále přišlo vtipné, ale mně už tuhla krev v žilách.
Ten vtip přestal být vtipem minulý týden. Dana mi večer poslala přes WhatsApp fotku. Byl na ní nádherný prsten, který vypadal jako zásnubní. Pod fotkou byl text: „Protože i tvoje druhá žena přece potřebuje prstýnek.“ V tu chvíli jsem věděl, že situace zašla příliš daleko. Tohle už nebyla legrace. Tohle byla fantazie, která se nebezpečně vymykala kontrole.
Rozhodl jsem se, že si o tom musím promluvit s Janou. Nechtěl jsem před ní nic tajit. Ukázal jsem jí historii zpráv, popsal jsem jí Danino chování, které mi bylo nepříjemné, i fotku prstenu. Vysvětlil jsem jí své obavy. Že Dana, zlomená a zklamaná ze svých vztahů, si na mě projektuje své nesplněné touhy po bezpečí a lásce. Že si vytváří nebezpečnou fantazii, která může zničit nejen ji, ale i naše manželství a jejich dlouholeté přátelství.
Janina reakce mě ale naprosto šokovala. Jen mávla rukou. „Ale prosím tě,“ řekla s úsměvem. „To je prostě naše Dana, vždyť ji znáš. Nemyslí to vážně, jen si dělá legraci. Má to teď těžké, potřebuje jen cítit, že má nějaký pevný bod v životě.“ Všechny mé obavy a argumenty smetla ze stolu s tím, že jsem paranoidní a že to příliš řeším.
Ocitl jsem se v naprosto bezvýchodné situaci. Snažím se být upřímný a chránit náš vztah, ale narážím na zeď nepochopení. Jsem chycen mezi dvěma ženami. Na jedné straně je nejlepší kamarádka mé ženy, která se na mě nezdravě upnula a jejíž chování překračuje všechny hranice. Na druhé straně je moje vlastní žena, která to buď odmítá vidět, nebo nechce vidět, protože by musela řešit bolestivý problém se svou nejlepší přítelkyní.
Někdy si říkám, jestli nejsem opravdu jen přehnaně všímavý nebo arogantní, jak se sám obávám. Ale můj instinkt mi říká, že ne. Vidím nebezpečí, které se pomalu vkrádá do našeho domova, do našeho manželství. Vidím zraněnou ženu, která hledá lásku na špatném místě, a svou ženu, která je vůči tomu slepá. A já stojím uprostřed, sám se svými obavami, a nevím, co dělat dál.
