Článek
Všichni byli zabraní do svých telefonů nebo do prázdna před sebou. I řidič tramvaje, muž středního věku s unavenýma očima, seděl za sklem jako socha, ruce na ovládání, pohled upřený na koleje před sebou.
Pak se to stalo. Z tichého drncání tramvaje a automatického hlášení stanic se najednou ozval nový zvuk. Tenký, trochu nejistý, ale čistý tón dětské zobcové flétny. Všichni v tramvaji zvedli hlavy. Vpředu, hned za kabinou řidiče, seděla na klíně své maminky malá, asi pětiletá holčička v červené čepici a soustředěně hrála. Nebyla to žádná složitá melodie, jen jednoduchá, známá ukolébavka: „Černé oči, jděte spát.“
Viděla jsem v odrazu skla, jak se řidič zamračil. Jeho první reakce byla podrážděnost. Další hluk v jeho už tak hlučném pracovním dni. Podíval se do zpětného zrcátka na malou muzikantku. A v tu chvíli se jeho výraz změnil. Jeho zamračené čelo se uvolnilo. Ostré rysy v jeho tváři změkly. I jeho ramena, dosud ztuhlá a nahrbená nad ovládacím panelem, lehce poklesla a uvolnila se.
Přestal být jen řidičem tramvaje. V tu chvíli to byl otec, který si vzpomněl, jak jeho vlastní dcera, teď už dávno dospělá, hrála na flétničku tu samou písničku. Vzpomněl si na teplo domova, na malé prstíky, které se snažily zakrýt ty správné dírky, na pocit hrdosti, který tehdy cítil.
Když automat ohlásil „Malostranské náměstí“, maminka s holčičkou vstávaly, aby vystoupily. Malá muzikantka se otočila a zamávala na kabinu řidiče. A ten unavený, mrzutý muž, který se celý den na nikoho neusmál, jí úsměv oplatil. Byl to skutečný, vřelý úsměv, který mu rozzářil celou tvář. Lehce přikývl a v jeho očích byl na okamžik vidět záblesk dávno zapomenuté radosti.
Tramvaj se znovu rozjela do šedivého večera. Ale něco bylo jinak. Ten krátký, nedokonalý koncert na malou dřevěnou flétnu změnil atmosféru v celém voze. Lidé se na sebe usmívali. A já jsem si uvědomila, že hudba a vzpomínky jsou tím nejteplejším kabátem, jaký si v chladném dni můžeme obléct.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
