Článek
Karma je sviňa, mami a tati. Díky, že jste mě jako dítě pořád zatahovali do svých dramat a hádek. Bylo tak smutné a zároveň k vzteku, jak jste se oba chovali jako malé děti, zatímco já jsem byla nucena být tou dospělou, tím nárazníkem mezi vámi. Pamatuju si ty víkendy, kdy jsem místo hraní s kamarádkami musela poslouchat máminy stížnosti na tátu, a pak zase tátovy výlevy na mámu. Každý si mě bral stranou a hustil do mě ty svoje „pravdy“. Nutili mě si vybírat stranu, přitom já chtěla mít ráda oba. Ale oni mi to nedovolili. Jejich nenávist k sobě navzájem byla silnější než láska ke mně.
No, časy se mění. Teď jste oba staří, nemohoucí a potřebujete, aby se o vás někdo postaral. Samozřejmě to nebudu já. Proč taky? Abych si zase vyslechla, jak ten druhý je nemožný a jak já jsem na straně toho „špatného“? Ne, děkuji. Tohle už jsem si prožila.
Místo toho jsem si pro vás připravila malé překvapení. Pečlivě jsem vybrala jeden moc pěkný domov důchodců, s milým personálem a hezkou zahradou. A zařídila jsem vám tam oběma pobyt. Ano, slyšíte dobře. V jednom domově. Dokonce na stejném patře, i když každý samozřejmě ve svém pokoji. Ale jídelna je společná, společenská místnost taky. Zahrada jakbysmet.
Doufám, že si užijete vzájemnou společnost po zbytek svých mizerných životů a že si to tam nějak „vyříkáte“. Já už se nemůžu dočkat toho telefonátu: „Ali, ty jsi věděla, že je tvoje matka/tvůj otec ve stejném domově důchodců?!“ Ach, jak já si teď sednu na balkon, otevřu si lahvinku dobře vychlazeného bílého a budu si vychutnávat ten klid. A možná i trochu té škodolibé radosti. Konečně se karta obrátila.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
