Článek
Jenže já mám pocit, že to zbytečně hrotí a omlouvat se mi fakt nechce. Jasně, možná to nebylo úplně košer, ale přijde mi to celé postavené na hlavu a vlastně docela nefér ta jejich reakce.
S Anetou jsme spolu tři roky. Její rodina je docela velká – dvě tety, dva strýcové, a pak hromada bratranců a sestřenic. Tak dvakrát do roka, většinou v létě a pak na Vánoce, se všichni sejdou na takové neformální akci, prostě pokecat, zjistit, co je nového. Už jsem na pár takových sešlostech byl, takže většinu z nich docela znám. Nejsme nejlepší kámoši, ale taková ta běžná rodinná zdvořilost a občasný pokec, to jo.
Aneta má jednu sestřenici, Katku, se kterou si docela rozumí. Je jí čerstvě patnáct. Párkrát s námi byla i v kině nebo na večeři, když jsme někam vyrazili. Mně to nevadí, Katka je fajn holka a máme i podobné zájmy, hlavně co se týče filmů a tak. Minulý týden slavila ty patnáctiny, takže se zase konala menší rodinná párty.
Stál jsem zrovna ve frontě na pití u baru a Katka stála za mnou. Tak jsme prohodili pár slov, klasika. Začali jsme se bavit o nějakém novém komiksu, co zrovna vyšel, a o filmu, co jsme oba nedávno viděli v kině. Protože měla ty narozeniny, nabídl jsem jí, že jí vezmu pití. Chtěla zkusit pivo, tak jsem jí jedno malé vzal, no co, jsou narozeniny. Přijala, poděkovala, nic víc. Během zbytku večera jsme spolu mluvili už jen chvilku, možná tak pět deset minut, zase o filmech. Žádné velké konverzace, žádné dlouhé vysedávání stranou.
Jenže druhý den ráno přišla Aneta s tím, že jí volala její teta (Katčina máma) a strýc. Prý jim přišlo divné a „naprosto nevhodné“, že jsem Katce koupil to pivo a že jsem se s ní prý moc dlouho bavil. No, trochu mě to zarazilo, i když asi tušili proč.
Řekl jsem Anetě, že Katka měla narozeniny, tak co je proboha špatného na tom jí koupit jedno malé pivo? Vždyť je to jen pivo, ne tvrdý. A že jsme se bavili o filmech, což je náš společný zájem, tak co jako? Vůbec se mi nelíbilo, jak to hned nafukovali a co tím naznačovali. Přišlo mi to fakt ujeté, dělat z toho takové drama.
Aneta ale řekla, že by byla ráda, kdybych se jim omluvil. Prý „pro klid v rodině“. Tak to mě teda dorazilo. Odmítl jsem. Řekl jsem jí, že nevidím důvod se omlouvat za takovou blbost. Naopak, oni by se měli uklidnit a nevyšilovat kvůli jednomu pivu.
Ona trvala na svém, že bych to měl udělat, abychom neměli dusno. Ale já prostě neustoupím. Nebudu se omlouvat za něco, co mi přijde jako přehnaná reakce. Přijde vám to normální, takhle vyvádět? Mám se fakt plazit a omlouvat se za to, že jsem popřál sestřenici k patnáctinám a koupil jí jedno pivo?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
