Článek
Sdílím byt s Lucií, je nám oběma dvacet a za sedm měsíců, co spolu bydlíme, se z nás stali nejlepší přátelé. Lucka je ten nejlepší člověk, jakého znám. Svěřila se mi, že si v dětství prošla zneužíváním a když jí bylo jedenáct, znásilnili ji. Moje vlastní sestra byla kdysi taky znásilněna a později zemřela, takže vím, jak hluboké takové trauma je. Proto jsem k Lucii vždycky cítil obrovskou empatii a potřebu ji chránit.
Lucka je poklad. Myje nádobí, a dokonce mi pere a skládá prádlo, i když jí pořád říkám, ať to nedělá. Ona to prý dělá jako překvapení a má z toho sama radost. Jediné, na co si musím zvykat, jsou růžové a fialové doplňky po celém bytě, ale to je to nejmenší. Když je Lucka šťastná, večer si u vaření zpívá.
Má jednoho obrovského plyšového medvěda, je větší než ona sama. Jmenuje se Eva, po její zesnulé mamince. Dostala ho od rodičů, když jí bylo devět, a je to pro ni ta nejcennější věc na světě.
Minulý týden mi volala moje sestra Jana. Že prý je v sedmém měsíci, nemá kam jít a jestli by nemohla na čas zůstat u nás. Samozřejmě jsem se nejdřív zeptal Lucky a ona, dobrá duše, s tím neměla problém.
Jana přijela a první, co udělala, bylo, že se začala smát Lucčinu medvědovi. Okamžitě jsem ji zarazil. Pak si dělala legraci z jejího oblečení. Lucka se ráda obléká hodně holčičím stylem, moje sestra je pravý opak. Znovu jsem ji usadil. Dokonce se jí vysmívala i za to, že má toho medvěda pojmenovaného!
Uplynulo pět dní. A pak za mnou jednoho večera přišla Lucka. V slzách, úplně se hroutila. Řekla mi, že jí Jana rozřezala medvěda. Šel jsem za sestrou. Zeptal jsem se jí, jestli je to pravda. Zasmála se a řekla: „Prosím tě, vždyť je jí dvacet.“ Ani se neomluvila. Když jsem jí řekl, že ji okamžitě vyhazuju, svedla to na těhotenské hormony.
Neváhal jsem ani vteřinu. Sbalila si věci a šla. Je mi jedno, že je těhotná. Těhotenství není omluvenka pro to chovat se jako absolutní zrůda k člověku, v jehož bytě bydlíte zadarmo.
Už je to pár dní. Svého rozhodnutí nelituju. Ale jedna věc mě ničí. To ticho. Lucka si večer při vaření už nezpívá. Jen tiše sedí ve svém pokoji. A já nevím, jestli ještě někdy zpívat začne.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
