Článek
Život Martina Bubera
Martin Buber byl židovský filosof náboženství, překladatel rakouského původu a také politický aktivista. Díky svým myšlenkám se řadí k nejuznávanějším myslitelům 20. století.
Narodil se jako Mordochai Buber 8. února 1878. Po odchodu matky malého Martina, na kterého tento zážitek hluboce zapůsobil a stal se jedním z pramenů jeho pozdějších filosofických myšlenek, vychovávali jeho prarodiče Salamon a Adele Buberovi ve Lvově. Právě Solomon byl významný a movitý učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry.
Ve Lvově začal poté mladý Buber studovat polské gymnázium. Kromě jazyka si v této době osvojil i polskou literaturu. V polštině začal následně publikovat i své první práce.
V průběhu studia se také začal zajímat o filosofii. Mimořádně byl zaujat především myšlenkami Friedricha Nietzscheho, zejména pak jeho ústředním dílem Tak pravil Zarathustra, první díl této knihy dokonce přeložil do polštiny.
Přelomovým dílem se však stal až filosofický traktát Ich und Du, česky Já a Ty. Jedná se o jedinečný příspěvek k filosofii dialogu, který je výjimečný nejen obsahem, ale také formou. Psán je osobitým poetickým jazykem.
Základní myšlenky dialogu Já a Ty
Pilířem Buberovy filosofie je, jak avizuje v úvodu svého textu, specifické vidění světa. Buber popsal svět jako místo tvořené vztahem. Takto chápaný svět rozdělil do dvou rovin, v nichž probíhá život odlišně – s jinou intenzitou a v jiných hodnotách. Tento postoj člověka shrnuje do spojení slov Já–Ty a Já–Ono.
Jejich podstatu samotný Buber shrnuje takto:
„Základní slova neoznačují věci, nýbrž poměry. Základní slova nevypovídají o něčem, co existuje mimo ně: teprve jejich vyslovení zakládá bytí toho, co vyjadřují. Základní slova říkáme svou bytostí. Říkáme-li „ty“, vyslovujeme i já slovní dvojice Já–Ty. Říkáme-li „ono“, vyslovujeme i já slovní dvojice Já–Ono. Základní slovo Já–Ty lze říkat jen celou bytostí. Základní slovo Já – Ono nelze nikdy říkat celou bytostí.“
Výše uvedené vazby charakterizují nikoli člověka samého, ale jeho přístup ke skutečnosti. Ve smyslu vztahu Já–Ono se tento postoj manifestuje, zjednodušeně řečeno, jakožto možnost se skutečností libovolně manipulovat, zacházet s ní tak, jak právě potřebujeme, využít ji pro své vlastní potřeby a zkoumat ji.
Na úrovni Já–Ty je bytost uznána ryze autonomní a od „Já“ oddělena. To vylučuje možnost s ní zacházet zcela libovolně. Tato vazba respektuje potřebu soukromí a intimity, což je jejím specifickým rysem. Zároveň se vše odehrává v prostoru naplněném vzájemnou láskou a přijetím druhého, kdy se zároveň stejně tak odevzdávám.
Podle Bubera také platí, že pouze na úrovni vazby Já–Ty se může plně rozvinout „Já“ a každý vztah Já–Ty je v konečném důsledku vztahem k Bohu, jenž zastupuje věčné „Ty“.
O co Buber ve svém díle vlastně usiluje
Právě v nenaplnění vazby Já–Ty Buber spatřoval původ odcizení a nenaplnění prostupující moderní společností. Pro kontext je nutné uvést, že své stěžejní dílo filosof sepsal v reakci na otřes vlastních hodnot způsobený první světovou válkou.
Usiloval především o to, navrátit člověka k jeho dialogické podstatě. Člověk je podle něj bytostí, pro niž je zcela stěžejní jeho schopnost navazovat vztahy s ostatními.
V rámci filosofie dialogu nelze hledat absolutní pravdy. Uchyluje se k těm, které jsou relativní a zdají se být pravdě nejvíce podobné, dané vztahem k druhému člověku. Lidská existence je mu tedy právě dialogem.
Buber se tak zaobírá především skrytým smyslem existence člověka. A odpověď nalézá ve vlastním výkladu Písma. Výsledkem Buberových úvah je jeho hluboké citlivé myšlení a především překlenutí rozporu mezi filozofií a teologií.
Co nám může filosofie dialogu předat dnes
Filosofii lze chápat nikoli jako určitou výsadu několika málo jedinců. Jedná se o schopnost reflektovat vlastní existenci a vztah k okolnímu světu. A ta je vlastní všem lidským bytostem. Označit ji můžeme dokonce jako jeden ze základních atributů lidství. Kromě filosofie lze do způsobů poznání zařadit též vědu, ale i umění a náboženství.
Na Buberovy myšlenky navazuje také tzv. existenciální psychoterapie. Ta chápe emoce, jako jsou úzkost, odcizení a deprese jakožto normální součást vývoje lidské osobnosti. Nevidí v nich tak nutně příznak duševní choroby.
Existenciální psychoterapie si klade v principu otázky podobně jako existenciální filosofie. Snaží se však v duchu pragmatismu na tyto otázky i odpovědět. Jejím smyslem je především dosáhnout autentické existence, která má vést ke šťastnému životu. Zároveň také klade důraz na svobodu a zodpovědnost jednotlivce.
Filosofie Martina Bubera v kontextu židovství
Stejně tak nelze opominout, židovský původ Martina Bubera. V tomto kontextu je nutné si uvědomit především to, že nechápal člověka jako jednoho z mnoha, ale jako jednotlivce, který je jako každý z nás unikátem.
To je zcela zásadní zdůraznit především v době, kdy i českou společností rezonuje válka Izraele a hnutí Hamás. Ta vypukla 7. října 2023 a jednalo se o dosud největší masové zabíjení židů od dob holocaustu. A právě na ten stávající konflikt intenzivně oživil traumatické vzpomínky.
Od jeho počátku u došlo ve Spojených státech a v mnoha dalších zemích k masivnímu nárůstu antisemitských incidentů. Tyto tendence se projevily výrazně také v Evropě, českou společnost nevyjímaje. Dle Asociace židovských obcí vzrostl počet těchto projevu dokonce zhruba na dvojnásobek.
K bezprecedentnímu šíření těchto projevů dochází v globálním měřítku především pod vlivem sociálních sítí. V období po druhé světové válce byl přitom antisemitismus v západních demokraciích vnímán jakožto kulturně, politicky a intelektuálně nepřijatelný. Tato éra je však již zřejmě na ústupu a silně zakořeněná nenávist vůči židům, která se projevuje prakticky od starověku, dostává nový impuls. Nastupující generace přitom nejeví příliš vůle k tomu pochopit historické kořeny tohoto jevu.
Momentálně tak dochází k silné polarizaci. Jedná část souhlasí s izraelským plánem na obranu země a podporuje likvidaci hnutí Hamás, druhá požaduje zastavení bojů v Palestině se zdůvodněním, že je nutno zabránit dalšímu umírání civilního obyvatelstva.
Zdroje
1) Boomeři stále řídí všechno
2) Digitální holokaust
3) Filozofie člověka v díle Martina Bubera
