Článek
V období komunistického Československa tvořila konzumace alkoholu nedílnou součást společenského života. S nějakou tou skleničkou se chodila bavit mládež, ti odrostlejší se uchylovali do hospod nebo na drink ke známým. Přístup k alkoholu byl ale všude, popíjelo se nejen v kavárnách, něco ostřejšího jste si snadno dopřáli třeba i v nemocnici.
Specifické alkoholové kultuře dominovala především levná vína a sekt, které vyráběly státní podniky. Patřily k nim třeba Vinařské závody Praha. Hitem 80. let se stala kombinace Becherovky s tonikem přezdívaná „Beton“. Považován bývá tento mix některými zdroji za český národní koktejl. Vůbec první varianta vznikla už na světové výstavě Expo 1967 v kanadském Montrealu jako výraz československo-kanadského přátelství.
Hned po prvním roce komunistické vlády se spotřeba alkoholu prudce zvýšila, uvádějí dostupné zdroje. Konzumace lihovin vzrostla více než dvojnásobně a v přepočtu na čistý alkohol průměrný člověk vypil 4,2 litru. Mohla za tím být společenská atmosféra a jistá deziluze? Je to pravděpodobné, Vladimír Řehan, někdejší ředitel protialkoholní léčebny ve Šternberku, pro server Hlídací pes uvedl, že spotřeba alkoholu se stejně tak prokazatelně zvýšila po roce 1968, kdy za to společenské poměry byly zodpovědné zcela jednoznačně.
Pilo se ve velkém, první alkoholici se ale začali léčit
A ve velkém se pilo i v následujících letech. K tomuto tématu dnes můžeme využít konkrétní data pro porovnání. Nejvíce alkoholických nápojů za komunismu bylo zkonzumováno v roce 1983. Průměrný Čech tehdy vypil 6,3 litru čtyřicetiprocentních lihovin, 13,7 litru vína a 161,9 litru piva. V přepočtu na čistý alkohol však bylo dosaženo maxima o dva roky dříve, kdy bylo vypito více tvrdého alkoholu a vína.
Pilo se zkrátka běžně. Jak uvádí server Paměť národa, alkohol byl součástí pracovního života, a to zejména na stavbách, popíjelo se ovšem i na oslavě MDŽ nebo na schůzi. Zejména v době normalizace byl alkohol všudypřítomný a není se tak asi možné vyloženě divit tomu, že řada lidí měla s pitím problém. Počet alkoholiků se u nás od 60. do 80. let ztrojnásobil a léčbu měli na starosti lékaři s kádrovými škraloupy, nikdo jiný se této problematice věnovat nechtěl.
O problému alkoholismu se přitom hovořilo otevřeně už od 50. let a nešlo tedy o nikterak nový fenomén. Okolo poloviny 20. století se zvolna začíná měnit náhled na alkoholismus, který prvními průkopníky začal být vnímán jako nemoc. Už 7. září 1948, zahájilo pod vedením MUDr. Jaroslava Skály v budově u kostela sv. Apolináře činnost protialkoholní oddělení Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Postupným rozšiřováním vznikaly unikátní léčebné programy, první svého druhu nejen u nás, ale i ve světě.
Problém alkoholu byl brán na lehkou váhu
Ostatně už sám prezident Masaryk se raději stal dobrovolným abstinentem, neboť se traduje, že s alkoholem měl jisté potíže. Nicméně všeobecná skepse a nemožnost se realizovat jinými vhodnějšími způsoby bezpochyby vedly k tomu, že lahev byla vítaným společníkem a poněkud podroušený stav únikem z šedé reality. Někdejší režim navíc vykazoval značné tendence k podceňování některých sociálněpatologických jevů, u kterých (především v raném období) v duchu výstavby socialismu a pokrokových teorií o převýchově člověka předpokládal brzké vymizení.
Značně benevolentně se tehdy zákony nějakou dobu stavěly dokonce i k alkoholu za volantem. Tato problematika se v legislativě zpočátku neřešila jednoduše vůbec. Zákon popíjení zakázal oficiálně až v roce 1961. A to poté, co za zpřísnění pravidel silničního provozu usilovně lobbovala MUDr. Libuše Widermannová.
Ačkoli vládnoucí straně byla lhostejná bezpečnost za volantem, prodej tvrdého alkoholu a vína byl zakázán při každých volbách. Komunisté tehdy zkrátka měli obavy, že občanům po nějaké té skleničce zmizí zábrany a mohli by snad otevřeně začít říkat, co si myslí. Tento zvyk přetrval podle dostupných informací i v prvních letech po pádu komunismu. V Česku byla vyhlášena částečná prohibice na dobu parlamentních voleb v roce 1992, kdy byla ze zákazu prodeje vyjmuta pouze desetistupňová a slabší piva.
Zdroje
HEUMOS, P.: Strukturální prvky první Československé republiky. In: Soudobé dějiny, ročník 2, č. 2–3, 1995, s.
ŠIMŮNEK, M.: „Eugenia“. Kontrola lidské dědičnosti mezi utopií a skutečností. In: České zdravotnictví: Vize a skutečnost. Složité peripetie od plánů k realizaci. Karolinum, Praha 2005
Terminologický slovník z oblasti alkoholu a drog. Psychiatrické centrum, Praha 2000.
VAILLANT, G. E.: The Natural History of Alcoholism Revisited. Harvard University Press, Cambridge 1995.
SOURNIA, J-C.: Dějiny pijáctví. Garamond, Praha 1999.
BÚTORA, M.: Mne sa to nemôže stať. Sociologické kapitoly z alkoholizmu. Osveta, Martin 1989.
DEYL, Z.: Sociální vývoj Československa 1918–1938. Academia, Praha 1985.
