Článek
Jsem OSVČ, dělám jako kontraktor na různých projektech. Před časem jsem pracoval na jedné zakázce pro obecní úřad v nějakým zapadákově v Jeseníkách. Abych si ušetřil nervy a peníze, domluvil jsem se s místními, že jim dvakrát za ten týden přivezu pořádnou snídani – hromadu obložených chlebíčků a kafe – a za to budu moct neomezeně používat jejich kopírku a tiskárnu. Pro mě to byla útrata něco málo přes dva tisíce, ale ušetřilo mi to cestování a hlavně náklady na kopírování, které by se vyšplhaly přes dvacet tisíc. Zavolal jsem šéfovi, ten mi to po telefonu bez problémů schválil.
Když jsem na konci měsíce poslal fakturu i s účtenkama za ty chlebíčky, platba mi přišla ponížená přesně o tuhle částku. Volal jsem mu, co se děje, a v klidu mu připomněl, že mi to sám schválil. Jeho odpověď mě totálně odrovnala: „Měl sis to nechat dát písemně.“
Zuřil jsem, ale co jsem mohl dělat. Zakázku jsem profesionálně dokončil a dál to neřešil. Za necelý týden už jsem makal na jiném projektu pro jiného klienta.
Uběhlo pár měsíců a představte si, kdo mi volal. Ten samý šéfík. Jestli bych neměl čas na jeden projekt od začátku dalšího měsíce. Chvíli jsme se dohadovali o ceně, ale nakonec jsem souhlasil. Vylíčil mi, jak je to strašně důležité, že je to pro nového klienta, kterého chtějí ohromit, a že se očekává práce po večerech i o víkendech. Prostě zakázka snů.
Pár dní před začátkem projektu mi volal znovu, aby mi řekl, že smlouvy jsou na cestě a ať si zkontroluju e-mail.
„Víte co,“ řekl jsem mu do telefonu, „já jsem se rozhodl, že na tom projektu nakonec pracovat nebudu.“
Ten řev na druhé straně linky byl neskutečný. Doslova ječel: „Vždyť jsme se na tom před několika týdny dohodli!“
S ledovým klidem jsem zopakoval jeho vlastní slova:
„Měl sis to nechat dát písemně.“
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
