Článek
Před pár lety jsem dostala za úkol vytvořit interní soutěž pro zaměstnance. Vložila jsem do toho všechno: navrhla jsem celý formát, komunikační strategii, způsob hodnocení, prostě vše od A do Z. Soutěž se stala celostátním hitem a vítězný projekt dokonce získal externí národní cenu. Byla jsem na svou práci nesmírně pyšná.
O rok později byl můj šéf požádán, aby na slavnostním předávání cen přednesl prezentaci o naší úspěšné soutěži. Přirozeně, jelikož jsem to celé vytvořila já, připravila jsem mu kompletní prezentaci: slajdy, poznámky k projevu, dokonce jsem s ním i nacvičovala.
Ukázalo se, že některé další firmy, které byly na prezentaci, se chtěly dozvědět, jak jsme to udělali. Můj šéf domluvil několik schůzek s jejich zástupci, pozval mě s sebou a řekl: „Většinu mluvení obstarám já, ale byl bych rád, kdybyste poslouchala.“
Myslela jsem si: „Skvělé! Jaká skvělá příležitost a je od něj hezké, že mě bere s sebou.“
Pak ale schůzka začala.
Zahájil ji slovy: „Takže tohle byl od začátku můj nápad…“ a pokračoval dál a dál, asi patnáct minut, o své „vizi“ a jak údajně „vedl strategii od prvního dne“. Zašel dokonce tak daleko, že řekl, že já jsem byla pozvána, „abych se naučila něco víc o strategii, jelikož (říkejme mi Sára) byla součástí týmu, který to ten den připravoval.“ Byla jsem v šoku. Zachovala jsem si kamennou tvář a přikyvovala jsem.
Pak přišly otázky.
A to jednoduché: logistika, struktura, jakou technologii jsme použili, jak jsme dosáhli zapojení zaměstnanců. Začal se v tom plácat. Opakoval se. Začal se potit. A pak se na mě začal otáčet s větami jako: „Vlastně, Sára by to asi mohla rozvést lépe.“
A tehdy nastoupila má škodolibá poslušnost.
S nejlepším poker facem a sladkým úsměvem jsem odpověděla: „Jé, tak na to si přesně nevzpomínám. Vaše strategická vize tu byla opravdu klíčová a já bych ji nechtěla špatně interpretovat.“
Zkusil to znovu později s další otázkou. „To je skvělá poznámka, ale opět, tohle byl váš nápad. Já jsem byla jen součástí realizačního týmu.“
Zbytek schůzky se jen zoufale snažil něco vymyslet. Zástupci byli zdvořilí, ale zjevně neohromení. Poté byl po zbytek dne tichý.
Příště si možná nerozmyslí přisvojovat si cizí práci… zvláště když nedokážete vysvětlit její strategii ani práci, která za její realizací stála.
