Článek
Vyrostla jsem v domácnosti s narcistickým otcem a emočně nestabilní matkou, která nás často na dlouhé týdny opouštěla a dělala bůhvíco. Nepamatuji si, že by moje matka byla někdy v pořádku. Dům, ve kterém jsem žila, byl od mého narození plný jejího šílenství.
Když mi bylo dvanáct, zjistila jsem, že mám nevlastní sestru Veroniku, které bylo sedmnáct a bydlela v jiném městě pár hodin cesty od nás. I ona měla doma problémy, i když hlavně ekonomické, ne skutečné zanedbávání zrozené ze zlé vůle.
Začaly jsme si psát dopisy. V jednom z nich jsem se jí svěřila se svým strachem z dlouhých letních prázdnin. Být zavřená v tom domě bez možnosti úniku alespoň do školy pro mě bylo peklo. V dalším dopise slíbila, že mě přijede zachránit, pokud to bude příliš zlé. „Dej mi vědět a já najdu způsob, jak ti pomoci,“ napsala.
Pár dní poté, co jsem jí poslala dopis, ve kterém jsem jí popsala, jak mi matka přestala dávat jídlo a otec byl citově a někdy i fyzicky hrubý, se objevila na našem prahu.
Řekla mému otci, že se mnou stráví letní prázdniny u její rodiny, a protože můj otec nenáviděl děti, včetně mě, radostně souhlasil, bez dalších otázek.
Jely jsme nočním vlakem na sever a já byla tak nadšená. Nevzala mě ale k sobě domů – vzala mě tábořit. Strávily jsme celé léto turistikou po úžasně krásných stezkách v horách, obvykle jsme spaly ve stanu, ale občas jsme si na noc pronajaly malou chatku. Bylo to nejšťastnější léto mého života. Najednou jsem měla sestru – někoho, komu na mně záleželo a kdo se mnou rád trávil čas. Uměla chytat ryby a ptáky, vařit na ohni a ukázala mi, jak číst v mapách a jména souhvězdí na noční obloze.
Když léto skončilo, byla jsem jako vyměněná. Už jsem nebyla plachá a bez sebevědomí. Byla jsem silné a odolné dítě s úplně novým pohledem na věci.
Našla jsem v sobě sílu a nahlásila jsem své rodiče za zanedbávání péče. Byla jsem umístěna do pěstounské rodiny. Ani jeden z mých rodičů nedělal žádné potíže, aby si mě nechal, takže to bylo snadno vyřízené.
Často přemýšlím o tom létě, které tak hluboce změnilo můj život. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem získala sestru, nebo tím, že mi ukázala, že dokážu přežít – a vzkvétat – i na těch nejdrsnějších, neznačených stezkách.
Až o mnoho let později jsem se dozvěděla skutečný příběh toho léta. V době, kdy mi dala ten slib, bydlela moje sestra se svou rodinou v maličkém bytě, kde nebylo místo pro dalšího člověka ani další hladový krk.
Ve skutečnosti jí tehdy řekli, aby se co nejdříve odstěhovala sama, aby uvolnila místo svým sourozencům, a ona jen čekala na den, kdy se bude moci nastěhovat do svého studentského bytu.
Byla jsem ohromená, když jsem slyšela, že naše nádherné léto nebylo jen nouzovým řešením a jejím způsobem, jak dodržet slib a zároveň mi dát nezapomenutelné prázdniny – ale že to udělala tak dobře, že jsem si ani jednou neuvědomila, že jsme tam proto, že jsme neměly kam jinam jít. Byla bez domova, stejně jako já, a přesto mi vytvořila ten nejkrásnější a nejbezpečnější domov, jaký jsem kdy poznala.
Dnes mám třicáté narozeniny. Moje sestra je stále moje nejlepší kamarádka a letos v létě se chystáme znovu vyrazit na ty stejné stezky. A já vím, že jí za to léto nikdy nepřestanu být vděčná.
