Článek
Jsem naštvaný na nejvyšší míru a rodina se kvůli tomu hádá, ale já si stojím za svým – tohle si můj kluk nezasloužil.
Je mi čtyřicet, sestře Janě třicet. Ženich ji požádal o ruku asi před rokem na rodinné večeři, všichni jsme byli dojatí a šťastní, protože jsou spolu už dlouho. Během té večeře Jana poprosila mého syna Davida (17), jestli by jí neušil svatební šaty. David miluje módu a design, chodí na nějaké kurzy, učí se šít a i jeho kamarádi si od něj nechávají spravovat nebo přešívat věci, protože je fakt šikovný. Souhlasil, ale řekl, že bude potřebovat čas a že s ní bude muset všechno průběžně konzultovat.
Ze začátku byla Jana docela otravná. David za měsíc nakreslil snad padesát návrhů a jí se líbil jen jeden. Tak se pustil do práce. Sehnal jsem kvalitní látku a zaplatil ji, chtěl jsem se taky nějak zapojit. Pět měsíců David šaty upravoval podle jejích přání, protože si pořád na něco stěžovala. Nakonec ale vytvořil finální model a bylo to… no prostě úžasné. Naše máma brečela, když v tom Janu viděla, a přiznám se, že i já měl na krajíčku.
Problém nastal minulý týden. David za mnou přišel, že mu jako jedinému z rodiny nepřišla pozvánka na svatbu. Myslel jsem, že ji možná nepotřebuje, když je rodina, ale stejně mi to přišlo divné. Napsal jsem Janě a ona mi odepsala, že na svatbě nechce nikoho nezletilého, protože tam bude alkohol. Zeptal jsem se, jestli pro Davida neudělá výjimku, ale utnula mě, že ne.
V naší rodině nejsou žádné jiné děti, David je jediný pod osmnáct, takže mi tohle pravidlo pro rodinné příslušníky nedávalo smysl. A co bylo nejhorší, David byl hrozně smutný, brečel, protože strávil měsíce nad těmi šaty a teď nemůže jít ani na svatbu. Strašně mě to naštvalo. Řekl jsem Janě, ať si co nejdřív sežene jiné šaty, protože ty od Davida prostě neoblékne.
Zavolala mi a ječela, že jsem se zbláznil a že jí to nemůžu udělat. Volala mi i máma, ať jí ty šaty dám a dodržuju pravidla, ale neposlechl jsem a zavěsil jsem jí. Kvůli tomu je teď rodina rozdělená. Hodně jich souhlasí se mnou a odsuzují Janu, že by mohla udělat výjimku. Ale další část říká, že jsem nerozumný a kazím jí její velký den.
Nemyslím si, že dělám něco špatně. Přijde mi to logické – oplácím jí stejnou mincí. Chovala se k němu nevděčně, tak proč bychom jí měli dát ty šaty? Co si o tom myslíte vy?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
