Článek
Zvonil telefon, volala máma, úplně hysterická. Brečela tak, že jí skoro nebylo rozumět. Mezi vzlyky jsem pochopila to nejdůležitější. Že Anetu, moji třiadvacetiletou sestřičku, odvezla záchranka. Její přítel ji brutálně napadl. Kvůli takové banalitě, jako je hádka o špinavé prádlo. Výsledek? Skončila v nemocnici s vykloubeným ramenem a zlomeným prstem. Naši byli samozřejmě v šoku a okamžitě na toho agresora podávali trestní oznámení.
Byla jsem z toho v koncích. Celý den jsem na sestru myslela, byla plná vzteku a lítosti. Večer jsem to všechno vyprávěla Radkovi, svému muži. Čekala jsem objetí, slova útěchy, společné nadávání na toho idiota, co si dovolil vztáhnout ruku na ženskou. Místo toho se Radek jen opřel v křesle, založil si ruce na prsou a naprosto klidně prohodil: „No jo, dobře jí tak. Říkala si o to.“
Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou. Myslela jsem, že jsem se přeslechla. „Cože jsi to řekl?“ vykoktala jsem. A on pokračoval. Prý ji naši moc rozmazlují, že je to nevychovaný spratek, co se neumí chovat v dospělém vztahu. Že tomu jejímu klukovi už prostě asi jenom „přetekl pohár trpělivosti“. V podstatě z toho násilníka udělal chudáka a oběť.
V tu chvíli mi došlo, že to není jen nějaký hloupý názor. Bylo to děsivé. Děsilo mě, že můj vlastní manžel nejenže omlouvá, ale v podstatě i schvaluje takhle brutální chování. Že je pro něj násilí ospravedlnitelný způsob, jak řešit partnerské neshody.
Nedalo mi to. Srdce mi bušilo až v krku, ale musela jsem se zeptat. „A tobě by taky někdy mohl ‚přetéct pohár‘? Udělal bys mi to samé, kdybych tě něčím naštvala?“
Neřekl nic. Jen se na mě díval. A ten jeho prázdný, ledový pohled mě vyděsil víc než tisíc slov.
Celou noc jsem nespala. Převalovala jsem se a přemýšlela nad tím, vedle koho to vlastně usínám. Muž, o kterém jsem si myslela, že ho znám, by přece nikdy neomlouval násilí. Nikdy by neřekl, že si zbitá holka bolest zasloužila. Nebo jsem ho celou tu dobu vůbec neznala?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
