Článek
Byla jsem nešťastná, ale zároveň jsem byla příliš zbabělá na to, cokoliv změnit.
Jednou mi kamarádka z legrace navrhla, abych šla ke kartářce. Nikdy jsem na takové věci nevěřila, ale byla jsem tak zoufalá, že jsem si řekla, proč to nezkusit. Co můžu ztratit?
Objednala jsem se k jedné staré paní na druhém konci města. Její byt byl plný starých knih, svíček a vonných tyčinek. Působilo to trochu jako klišé, ale ta paní, kartářka, měla v očích něco, co mě uklidňovalo.
Položila přede mě balíček starých, ošoupaných tarotových karet. „Na co se chcete zeptat?“ zeptala se hlubokým hlasem.
„Já ani nevím,“ zamumlala jsem. „Prostě… co mě čeká?“
Mlčky zamíchala karty a rozložila je přede mě. Jednu po druhé otáčela a popisovala, co vidí. A viděla můj život naprosto přesně. Viděla mou nudu v práci, mou nespokojenost ve vztahu, můj pocit prázdnoty. Bylo to neuvěřitelné.
A pak otočila poslední kartu. Byla to Věž. Karta znázorňující věž zasaženou bleskem, ze které padají lidé. Vyděsila jsem se.
Kartářka se na mě podívala svýma pronikavýma očima a řekla větu, která mi zní v hlavě dodnes.
„Tahle karta znamená velkou, náhlou změnu. Ale ta změna nepřijde sama. Vy sama jste ten blesk, který musí tu věž svého současného života zničit, aby mohl postavit něco nového. Karty nelžou. Pokud zůstanete, kde jste, vaše duše tady pomalu umře. Vidím, že máte sen. Sen o cestě. Musíte odjet. A musíte odjet hned.“
Odešla jsem od ní v naprostém šoku. Snažila jsem se to sama sobě vymluvit. Je to jen stará paní, která mluví v hádankách. Jsou to jen pokreslené papírky. Ale její slova mi nedala spát. „Vaše duše tady pomalu umře.“ Ta věta se mi zarývala do mozku.
A já jsem věděla, že má pravdu. Věděla jsem, že mám sen. Vždycky jsem snila o tom, že odjedu na Nový Zéland. Ale nikdy jsem neměla odvahu.
A ta kartářka, ta stará paní a její ošoupané karty, mi tu odvahu najednou daly. Bylo to, jako by mi někdo konečně dal svolení udělat to, po čem jsem v skrytu duše toužila.
Týden na to jsem dala v práci výpověď. Rozešla jsem se s přítelem, který pro mé rozhodnutí neměl žádné pochopení. A koupila jsem si jednosměrnou letenku na Nový Zéland.
Moji přátelé a rodina si mysleli, že jsem se zbláznila. Že jsem zahodila celý svůj život kvůli nesmyslnému výkladu karet.
Možná mají pravdu. Možná ty karty nelhaly. Možná jen odrazily to, co už dávno bylo v mém podvědomí. Možná mi ta kartářka neřekla budoucnost, ale jen mi připomněla, co doopravdy chci.
Teď sedím na letišti a čekám na svůj let do nového života. Mám strach. Ale poprvé po mnoha letech se cítím naživu. Cítím naději.
Ať už to bylo jakkoliv, ta návštěva u kartářky mi změnila život. Nestála mě ani tisíc korun. A přesto to byla ta nejlepší investice, jakou jsem kdy udělala. Investice do sebe sama.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
