Článek
Kámoš se před pár dny ženil a chtěl ušetřit, tak se mě zeptal, jestli bych jim to nenafotil. Říkal jsem mu, že to fakt není moje parketa, ale ukecal mě s tím, že je mu jedno, jestli budou fotky dokonalý. Měli napjatý rozpočet, tak jsem souhlasil, že jim to nafotím za pět tisíc korun, což je za desetihodinovou akci vlastně zadarmo.
V ten den jsem jezdil s nevěstou od kadeřníka na kosmetiku a pak dál, fotil jsem přípravy. Nafotil jsem obřad a pak na hostině proslovy a jak se lidi baví. Začal jsem někdy v jedenáct dopoledne a končit jsem měl kolem půl osmé večer. Kolem páté se podávalo jídlo, ale bylo mi řečeno, že si nemůžu dát pauzu na jídlo, protože musím fotit. Vlastně mi ani nenechali místo u žádného stolu. Už jsem toho měl plný kecky a litoval jsem, že jsem do toho za tyhle směšný prachy šel. Navíc tam bylo neskutečný vedro, hostina byla v nějaké staré sokolovně nebo kulturáku, snad čtyřicet stupňů a samozřejmě žádná klimatizace.
Řekl jsem ženichovi, že si potřebuju na dvacet minut odskočit, dát si něco k jídlu a pití. Nebyl tam žádný bar, nic, nemohl jsem si dát ani vodu a moje dvě lahve už byly dávno prázdné. On mi na to řekl, že buď budu fotit, nebo můžu jít, ale bez peněz. V tom vedru, hladový, celkově naštvaný z toho, jak to probíhalo, jsem se ho zeptal, jestli to myslí vážně. Řekl, že jo. Tak jsem před ním smazal všechny fotky, co jsem ten den udělal, a vypadl jsem se slovy, že už nejsem jeho fotograf. Kdybych měl dostat těch pět tisíc, tak v tu chvíli bych upřímně zaplatil pět tisíc za sklenici studený vody a možnost si na pět minut sednout.
Byl jsem hajzl? Odjeli hned na svatební cestu, na sociálních sítích se odmlčeli, ale spousta lidí jim na zeď píše a ptá se na fotky, zatím bez odpovědi.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
