Článek
Když jsme s manželem loni koupili náš dům, mysleli jsme si, že jsme našli dokonalé místo pro život. Po rekonstrukci jsme se asi před měsícem konečně nastěhovali. Sousedka, paní Věra, jejíž příjezdová cesta sousedí s naším pozemkem, se zpočátku zdála být milá. Dokonce jsme jí a jejímu manželovi přinesli ovoce a čokoládu na uvítanou, abychom navázali dobré sousedské vztahy.
První varovný signál přišel, když jsme se zmínili, že bychom chtěli trochu zvýšit náš vyvýšený záhon, který lemuje hranici pozemků. Paní Věra nám tehdy řekla, abychom to nedělali, protože si „potřebuje otvírat dveře od auta“. Byli jsme v šoku – dveře od auta do našeho záhonu? Ale abychom udrželi klid, rozhodli jsme se jí vyhovět, i když jsme měli plné právo si záhon upravit a měli jsme o něm svou představu.
Před pár dny jsme si do onoho záhonu, dobře uvnitř naší strany pozemku, zasadili malé, kompaktní keříky cesmíny, abychom vytvořili malý živý plůtek. A tehdy se rozpoutalo peklo.
Paní Věra vylezla z domu a začala na nás křičet. Nadávala nám, nazývala nás příšernými jmény, a to vše proto, že jsme si na svém vlastním pozemku zasadili pár keřů. Prý jí to narušuje možnost otevírat dveře od auta do našeho záhonu a procházet se přes naši zahradu, aby se dostala do auta. Dokonce tvrdila, že pro ni vytváříme nebezpečnou překážkovou dráhu, když leze do našeho záhonu, aby se dostala dovnitř a ven. Byla jsem v naprostém úžasu z té drzosti a nesmyslnosti.
Řekla nám, že jsme nejhorší sousedé všech dob a doufá, že nám všechny rostliny umřou. Dokonce nám vyhrožovala, že se postará o to, aby se nám tady žilo mizerně. Je jí skoro sedmdesát let a chová se jako nepříčetné dítě.
Celá situace je nepochopitelná. Požaduje, abychom odstranili všechny keře podél naší zahrady, protože potřebuje lézt a šlapat do naší zahrady, aby mohla otevírat dveře svého auta. Její křik byl tak hlasitý, že dokonce i náš soused z protější ulice přišel situaci uklidnit. Samozřejmě, že křičela i na něj, ať se stará o své a odejde, protože ona „bydlí v této ulici už třicet let“.
Kromě toho se pustila do mého manžela, že „ten náš zpropadený keř“ na zadní zahradě (který jsme ani nesadili my, byl tam, když jsme dům koupili) zasahuje na její pozemek a musíme se ho zbavit. A aby toho nebylo málo, řekla, že je obětí, protože se „musela dívat na náš nepořádek z rekonstrukce a naše zadní zahrada vypadá jako smetiště, takže si ani nemůže pozvat lidi“. Zadní zahrada je přitom od jejího pozemku oddělena plotem a je udržovaná v čistotě.
Jsem z toho zmatená. Její výroky jsou nepochopitelné a opravdu neuctivé. Místo radosti z nového domova teď prožíváme stres a hádky kvůli sousedce, která si myslí, že má právo na náš majetek.
