Článek
Termínem pohlaví se rozumí biologicky podmíněné rozdíly mezi muži a ženami. Gender se česky označuje i jakožto sociální pohlaví, též někdy rod. Jedná se o pojem užívaný pro označení osobní identity a společenské role jedince ve vztahu k maskulinitě a feminitě.
Termín gender se v české sociologii a jiných vědách objevil relativně nedávno, až v počátcích 90. let 20. století, tedy teprve se změnou politického klimatu. Tehdy se opíral o termíny jako je sociální rovnost.
V současné době se však stále častěji hovoří o problematice tzv. genderové dysforie. Genderová dysforie je pociťována jako souhrn nepříjemných pocitů, které lidé prožívají, pakliže se jejich biologické pohlaví liší od toho, s nímž se identifikují.
Co se týče statistického výskytu tohoto fenoménu, jsou odborníci z oblasti psychiatrie velmi opatrní vůči zjednodušujícím prohlášením, že se vyskytuje stále častěji. Experti se na něj zaměřují příliš krátce a pracují s malými vzorky lidí na to, aby tuto skutečnost mohli relevantně vyhodnotit. V získávání objektivních dat brání i citlivost celého tématu.
Jak se staví k problematice genderu odborníci
V minulosti se především předpokládalo, že genderová identita je přirozeným vývojem biologického pohlaví. V současné době se však odborníci spíše přiklánějí k myšlence chápat genderovou identitu jako základní cítění a prožívání vlastního genderu v určitém kontinuu či mimo něj.
Gender tedy není jakýmsi přirozeným „prodloužením“ biologického pohlaví, ale zcela svébytně mu předchází, jak se například domnívá Arlene Istar Lev, která se zaměřuje právě na témata související se sexuální orientací a genderovou identitou, sexualitou a LGBTQ rodinami.
Tímto způsobem lze pak navíc i vysvětlit fakt, že mnozí odborníci již také odmítají zjednodušující přístup lidí narozených do „špatného“ těla. Genderová identita může být vícerozměrná a zahrnuje mnoho aspektů podmiňujících, jak vnímáme sebe samotné a jak nás vnímá naše okolí. Ovlivněn navíc tento náhled může být biologickými a sociálními vlivy.
Ann Oakley navíc ve své publikaci Pohlaví, gender a společnost konstatuje, že biologické rozdíly mezi muži a ženami nejsou vlastně ani tak markantní, jak by se nám mohlo zdát. Argumentuje například faktem, že v průběhu 6 až 7. týdne prenatálního vývoje plodu dochází k rozlišení pohlaví, ale to se rozvíjí z totožného základu v podobě tzv. „pohlavního hrbolku“, ze kterého se formují jak mužské, tak i ženské genitálie.
Mladá generace se nenechá svazovat konvencemi
Ve skutečnosti je tak mužská a ženská role definována společností a zejména sociálním pohlavím - genderem, nikoliv pouze biologickým pohlavím.
Z výše uvedeného především plyne, že to, co jsme nebo čím se cítíme být, často spíše pramení z toho, co se od nás očekává, že bychom měli být. A právě svazování určitými očekáváními svého okolí si hlavně mladá generace nechce nechat příliš líbit. Typicky mužské nebo ženské role mileniálové a generace Z už rozlišovat jednoduše nepotřebují.
Mladí otcové se tak plnohodnotně zapojují do péče o děti a odcházejí na rodičovskou dovolenou a emancipované příslušnice nejmladších generací se nebojí otevřeně prohlašovat, že vlastní potomstvo pro ně jednoduše není prioritou. Striktní rozdělení na ženské a mužské vlastnosti je zkrátka již neadekvátní k dnešní pokročilé době.
Zásadně se tak dospívající a mladí dospělí ve smýšlení rozcházejí s předešlou generací označovanou jako X, v Česku též Husákovy děti. Tu sociologové označují jako výrazně cynickou a pesimistickou. Mnohem výrazněji její zástupci sázení na individualismus a pragmatismus. Mají také rádi své jistoty, vadí jim změny. Světu svých potomků tak z pochopitelných důvodů již příliš nerozumí.
Nechápou tak ani ve srovnání se svými mladšími protějšky lpění na definování pohlaví. Ostatně právě generace Z si jako „dědictví“ předchozích generací nese odpor k rasismu, ale také k sexismu a bojuje například i za humor, který již nemá být pro kohokoli urážlivý. Nastupující generace ve svém životě tak již nepotřebuje přímočaré rozdělení na muže a ženy a mnohým je mnohem bližším pojetím definování vlastního těla tzv. genderová neutralita.
Genderová neutralita přináší svobodnější svět
Genderová (nebo též nebinární) identita představuje, jak praví její definice, právě směr mířící k úplnému ukončení genderové diskriminace ve společnosti skrze prostředky genderově neutrálního jazyka, konec odloučení pohlaví, a ostatních prostředků.
Míříme tak k postupnému rozvolnění někdejších jistot, se kterým si především generace rodičů a prarodičů dnešních dospělých zkrátka neví rady. Je však potřeba naučit se rozbít dosavadní pořádky, abychom mohli změnit svět k lepšímu.
Ostatně přesně tuto ambici vzdělaní mladí (59 % Američanů z této generace studuje vysoké školy) mají. Až 60 % z nich si skutečně chce najít takovou práci, která bude mít pozitivní dopad na svět. Mileniálové následovaní generací Z tak již kráčejí vstříc svobodnější době, v niž je normální řídit se především svým vlastním vnitřním cítěním. A nikoli tím, „co by na to řekli lidi“.
Podle americké psycholožky Jean Twenge jde konkrétně v případě generace Z nejen o velmi ambiciózní mladé lidi, jimž nechybí sebevědomí, ale vlastní je jim i velká míra tolerance. Ostatně vysokou míru tolerance prokazuje generace Z v souvislosti s genderem nejen k lidem, kteří se nakonec rozhodnou pro gender opačný, případně volí genderovou neutralitu, ale dokonce i pro ty, kteří jsou tzv. genderově fluidní, tedy jejich gender se v průběhu času mění.
Zdroje
1) Diplomová práce: Tělesné sebepojetí a tělesná disforie spojená s genederem u nebinárních jedinců
https://theses.cz/id/69g1m1/Stachova_DP_Archive.pdf?lang=cs;stahnout=1;dk=iLpPYTxM
2) Co byste měli vědět o generaci Z
3) Genderové stereotypy
https://theses.cz/id/ycst0m/Bakal_sk_prce_-_genderov_stereotypy.pdf?zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dsexistick%C3%A9%26start%3D5
