Článek
Každá doba si s sebou nese své. Rodiče vždy říkají: „Takoví jsme my nebyli, ta mladá generace je hrozná, horší než ta naše.“ Ale pravda to asi nebude. Vzhledem k tomu, že se takto vyjadřuje každá starší generace, museli bychom být už my, případně naše děti dávno někde mimo lidství, anebo zcela zdegenerovaní. No, posuďte sami: jak by to asi dopadlo, kdyby každá další generace byla horší a horší a horší…
Ono to bude zřejmě tak, že každá generace je trochu jiná. A je to pochopitelné. Vždyť my všichni, díky pokroku, žijeme jinak, než se žilo před padesáti, či dokonce před 20 lety. A dnešním mladým lidem možná není co závidět – tedy do jisté míry. Přejeme jim svobodu, právo volného rozhodování o směřování své životní cesty, propojení s celým světem fyzicky i virtuálně; museli se však také naučit nést zodpovědnost za své jednání v plné míře. A to není tak lehké, jak by se na první pohled zdálo.
Co bychom mladým závidět mohli, to jsou počítače a mobily od dětského věku. Avšak to sepětí s nimi, které se pohybuje na hranici závislosti, a někdy dokonce až za ní, to tedy ne. No, a takto se vlastně dostáváme k zásadní otázce: „Proč jsou mladí lidé dnes tolik osamělí a nedokáží si najít přátele?“
Osamělost a moderní technologie
Narůstající individualismus přecházející do osamělosti s největší pravděpodobností způsobují digitální technologie, které – přesto, že nám velmi pomáhají v práci i v ostatních životních aktivitách (velmi přínosné bylo kupříkladu zachování sociální interakce v době pandemie Covidu) – nás vlastně od sebe vzdalují. A tak není divu, že pocity osamění dnes prožívá tolik mladých lidí – velká část z nich má nedostatečnou síť sociálních vztahů.
Veškerá mládež dnes totiž v každé volné chvíli sedí u počítače nebo s mobilem v ruce a nevidí a neslyší. Každý je zahleděný jen na svůj displej nebo na monitor. Lidé spolu přestali hovořit, naslouchat jeden druhému, jako by ztratili schopnost empatie. Ve virtuálním světě je vše hektické, příliš hluku a dalších efektů a věrní uživatelé internetu si to všechno přenášejí do reálného života. Žijí životy svých virtuálních hrdinů a reálného života s odpovědností se vlastně bojí. Řada mladých si to snad i uvědomuje, že ty osoby na síti jsou zcela cizí lidé a nikoliv přátelé (vždyť přátelství obnáší naprosto jiné hodnoty než hromadu zpráv a obrázků). Mnozí to ví, ale mobil se vypnout neodváží – v té chvíli by vlastně byli úplně sami.
A začíná to už v rodině. Dnes sedí v místnosti čtyři lidé různého věku a každý z nich se zabývá svým soukromým programem na internetu. V mnohých rodinách se už nekonají ani víkendové společné výlety, jak tomu bývalo dříve, kdy jsme spíš byli v přírodě nebo běhali na hřišti za míčem. Lidé se způsobem života od sebe neuvěřitelně vzdalují a dostávají se do izolace. Nemají už na sebe čas a vymizela z nich laskavost. Každý jednotlivec je dnes spíš orientovaný na cíl než na prožitek. Ovšem ztráta komunikace vede k neschopnosti získat si partnera a přátele; cožpak netrpělivost, vztek a špatná nálada (které zejména děti provází třeba u her, v nichž nedokáží zvítězit) z nich mohou udělat dobrého parťáka?
Přes 30 % mladých je bez přátel
Ve Velké Británii se na téma navazování přátelství u mladých lidí ve věku 16 až 25 let zaměřil průzkum agentury Prince's Trust. A výsledky nejsou zrovna povzbuzující - 35 % mladých lidí se cítí osaměleji než kdykoli předtím. Mnoho mladých lidí se také bojí navazovat nové vztahy a komunikace s ostatními lidmi.
Jedním z hlavních důvodů tohoto jevu je pandemie Covid-19, podle šetření BBC to trpělo osamělostí na vrcholu pandemie dokonce 40 % mladých. Lockdowny, sociální distancování a online výuka mimo jiné způsobily, že se mladí lidé nemohli stýkat se svými přáteli a vytvářet nové sociální vazby. Výsledkem je, že se mnoho teenagerů a mladých dospělých nyní cítí izolováno a chybí jim základní sociální dovednosti.
Dalším faktorem, který přispívá k vysoké míře osamělosti mladých lidí je nárůst používání sociálních médií. Sociální sítě mohou být skvělým způsobem, jak zůstat v kontaktu s přáteli a rodinou. Jak se však ukázalo, příliš mnoho času stráveného na sociálních sítích místo osobního kontaktu vede k pocitům osamělosti a úzkosti.
Je na čase se tedy zaměřit na to, jak zapojit mládež zpět do pomyslného centra sociálního dění. Jedním ze způsobů je zapojení do aktivit, které mladé baví. Nabízí se šikoká škála možností - sportovní kluby, umělecké kroužky nebo jiné zájmové aktivity. Je důležité s mládeží pracovat a zajistit tak mladým lidem příležitost seznámit se s ostatními, kteří mají společné zájmy.
Dalším způsobem, jak se socializovat, je pomoc ostatním. Skvělou příležitostí k navázaní sociálních kontaktů je věnovat se charitě v pozici dobrovolníka, nebo prostě pomoci sousedům. Podání pomocné ruky zvyšuje mladým sebevědomí, zlepšuje náladu a zároveň získají příležitost potkat nové lidi.
Je také důležité naučit mladé to, jak trávit čas se svými stávajícími přáteli a rodinou. I když se nemusejí vídat každý den, je důležité udržovat kontakt s těmi, na kterých jim záleží.
Důležité je zmínit také možnost vyhledat odbornou pomoc. Nejen ve vážných případech pocitu osamění a sociální fóbie může být nápomocen terapeut, školní psycholog nebo psychiatr.Je důležité si uvědomit, že osamocení je běžný problém, který se týká mnoha mladých lidí a nestydět se se svým problémem vyhledat pomoc odborníka.
Souvisí osamělost s věkem?
Jen částečně. Dříve trápila spíš starší osoby, které ztratili celoživotního partnera a rodiny jejich dětí na ně neměly dostatek času. Výzkumy z posledních let však ukazují jinou skutečnost – osamělost zasahuje lidi jakéhokoliv věku, a prakticky „nejohroženější“ skupinou jsou mladí lidé od 14-24 let. A s osamělostí a izolovaností od společnosti jdou ruku v ruce duševní bolest a trápení, včetně negativních emocí. To vše může vyústit i v závažná psychická onemocnění, neboť vztahy jsou pevně svázány s duševním zdravím.
Nedostatek sociálních kontaktů „tváří v tvář“ může být jak v kvantitě (množství blízkých osob), tak i v kvalitě – vztah by měl být smysluplný. Někomu stačí hrstka dobrých přátel, další potřebuje být obklopen lidmi od rána do večera. Osamělost může být také emocionální, když chybí intimní vztah, anebo sociální, když osoba nemá žádné přátele či partu stejně naladěných lidí. A kdo si myslí, že může být na všechno trvale sám, ten se velmi mýlí.
Přestože jsou všichni mladí propojení na různých sociálních sítích, v podstatě je každý z nich izolován. Ale i společnost nese svůj díl viny, neboť celkově zhrubla a ponejvíc se u lidí projevuje egoismus; a tak ani mladí lidé spolu již neumí přátelsky pohovořit. Navíc mládež neví, kde a jakým způsobem si přátele nebo partnera najít; v podstatě se už bojí vydávat sami za sebe, neboť za počítačem jsou pěkně ukryti v anonymitě a vlastně se nemusí za svá slova či skutky nijak zodpovídat či omlouvat. Což v osobních kontaktech možné není. Tam je nutné vždy se do jisté míry přizpůsobit druhé osobě. Není proto divu, že podle závěrů magazínu Vice 30 % mladých trpí osamělostí a nedokáže se najít přátele.
Jak si s osamělostí poradit
Při pociťování osamělosti je zapotřebí vyhledat lidský kontakt. Ale jak na to? Lidé si zvykli na určitou anonymitu, za niž se mohou ukrýt na sociálních sítích. A postupně se do nich vploužil strach z kontaktu s ostatními, přestože ho člověk tolik potřebuje. Musí se to však zkusit. A nepůjde-li to, je třeba vyhledat lékaře.
Zdroje
1) Přispívají technologie k osamělosti mladých lidí?
2) Důvody, proč se lidé díky digitálním technologiím cítí osamělí
3) Mladí lidé jsou osamělejší víc než kdy dříve
4) Covid přispěl k osamělosti mladých
5) 30 % mladých trpí osamělostí
