Článek
S Karlou (31) jsme fakt dobří kamarádi, známe se už léta. Chystá svatbu s Richardem, takovou menší, spíš ve stylu zahradní párty, ale plánují to už pár měsíců. A původně to celé mělo proběhnout u nás na baráku, respektive na zahradě. Máme totiž fajn pozemek, je tam soukromí, hromada místa na hostinu, pěknej výhled a dům by mohli využít na přípravy a tak. Samozřejmě jsem kývnul, co bych pro kámošku neudělal. Ona i Richard z toho byli nadšení, plácali mě po ramenou, jaký jsem skvělý kamarád.
No jo, jenže mezi mnou (29) a Karlou je tak trochu historie. Kdysi na vejšce jsme spolu chvíli chodili, takový to studentský randění, sem tam nějaká pusa po pár pivech, však to znáte. Pak jsme to utnuli a rozhodli se, že nám to líp klape jako kámošům. Pak jsem potkal svoji ženu Evu, vzali jsme se, Karla potkala Richarda a teď jsou tady, před svatbou.
Eva o tom, že jsem s Karlou kdysi něco měl, samozřejmě ví od začátku a nikdy jí to nevadilo. Prostě minulost. Karla nám normálně byla na svatbě, popřála nám všechno nejlepší, všechno v pohodě. Nikdy jsem neřešil, jestli to Richard ví nebo ne, přišlo mi, že to není moje věc se do toho plést, tak jsem mlčel jako hrob. Co je komu po tom, co bylo před deseti lety, že jo?
Jenže Richard se to nedávno dozvěděl, a ne zrovna ideálním způsobem. Přesně nevím jak, ale co jsem slyšel od známých, tak mu nějaký náš společný „dobrák“ kamarád (nechápu proč zrovna teď) prásknul, že jsme spolu randili. A nejen to, ale prý Karla před pár lety, už když chodila s Richardem, měla někde utrousit v nějaké slabší chvilce, že je do mě pořád zamilovaná. Jestli mu to takhle přesně řekli, to fakt nemám potvrzený, Karla kolem toho mlží. Karla mi jenom řekla, že se Richard dozvěděl o naší minulosti a je na ni naštvanej jako pes, že mu nikdy nic neřekla. Prej zrada důvěry a takový ty řeči.
No, bylo z toho docela dusno. Přes měsíc jsem o ní neslyšel, ani SMSka, nic. Až teď. Zavolala, že prý chodí na párovou terapii a že svatba se pořád koná, i když atmosféra je asi jako na Sibiři. Ale… Richard si vyžádal, abych na ni nechodil. Je to na prd, jasně že jo, mrzí mě to, ale naprosto chápu, proč by se necítil dobře, kdybych tam byl. Kdo by taky chtěl na vlastní svatbě bývalého své nastávající, zvlášť po takovémhle zjištění. Tak jsem se logicky zeptal, kde teda tu svatbu budou mít? A k mému totálnímu překvapení mi s ledovým klidem řekla, že ji pořád chtějí u nás.
Prý to řekl i Richard. V hlavě mi šrotovalo: „Takže on nechce na svatbě chlapa, co před lety chodil s jeho snoubenkou, ale svatbu chce mít u něj doma? To si snad dělají srandu?“ Od nás s Evou se prostě očekává, že… ten víkend nebudeme doma. Že se sbalíme a někam vypadneme, abychom jim tam nepřekáželi. A já jsem Karle řekl ne. Sorry jako, ale tohle fakt ne. Prostě si budou muset najít jiné místo, protože my se fakt nehodláme na víkend vystěhovat z vlastního domu jenom kvůli nim. Nejen z bezpečnostních důvodů – kdo ví, co by se mohlo stát, když tam bude banda lidí a my pryč – ale prostě to celý nedává smysl. Richard mě tam nechce, protože se necítí komfortně, ale je dost komfortní na to, aby měli svatbu u mě doma, když já tam nebudu? Fakt zvláštní logika.
Jenže oni tu svatbu u nás opravdu chtějí. Asi už mají všechno zařízené, catering, výzdobu, nevím. A kvůli tomu do mě teď hučí nejen ona, ale i Richard (ten mi dokonce volal a něco blekotal o tom, že bych měl projevit trochu velkorysosti) a někteří naši známí, kteří si myslí, že jsem malichernej blbec a dělám naschvály, když jim tu svatbu u nás už nechci dovolit. Že prý jim kazím jejich velký den. Upřímně si to nemyslím. Prostě mi přijde úplně postavený na hlavu, abychom opouštěli vlastní barák kvůli svatbě, na kterou ani nejsme zvaní, a nechali ho tam napospas. Přesto mě obviňují, že jim sabotuju svatbu, a Richard si myslí, že je to to nejmenší, co můžu po tom všem udělat. Tak já nevím, jsem fakt takovej sobec?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
