Článek
Tajné konto ODS patří k přelomovým zločinům 90. let. Podivné financování Občanské demokratické strany nakonec zlomilo vaz vládě Václava Klause. ODS sice nedopadla tak dramaticky jako její kolegyně ODA, která sebe samu tajnými konty a dary v podstatě na politické scéně pohřbila, nicméně i tak kauza švýcarských peněz zanechala na její reputaci nesmazatelný šrám.
Na povrch začaly vyplouvat zásadní skutečnosti. Nejprve to, že největší sponzoři uvádění ve výroční zprávě za rok 1995 jsou smyšlené osoby. Mezi dárci figurovali jakožto dva nejštědřejší donátoři Lajos Bacs z Budapešti a Radjiv M. Sinha z ostrova Mauricius. Druhého jmenovaného nenechal bez povšimnutí známý investigativní novinář Jaroslav Kmenta.
Ten v roce 1996 napsal do MF Dnes, kde tehdy působil, že diplomatické zdroje potvrdily, že na Mauriciu sice žijí dva čeští krajané, ovšem pravděpodobnost, že by právě oni chtěli sponzorovat ODS částkou 3,75 milionu korun, je skutečně mizivá. Jako skutečný dárce byl odhalen Milan Šrejber, někdejší tenista. Šlo o muže, který zprivatizoval Třinecké železárny. ODS tuto skutečnost nakonec potvrdila.
Tajné švýcarské konto způsobilo zemětřesení uvnitř ODS
Za rozepsání daru na fiktivní dvojici a tím i za krácení daní, byl později souzen její místopředseda Libor Novák, ale soud jej nakonec obžaloby zprostil. Zastírací manévr si patrně vynutila skutečnost, že daru předcházela půlmiliardová státní dotace na odstranění ekologických škod od Klausovy vlády.
ODS se nakonec stala osudovou jedna nevinná věta, která zněla: „Ve Švýcarsku přece máme těch 170 milionů.“ Prohlásil ji v roce 1997 nad debatou ohledně koupě nového sídla strany hlavní manažer Tomáš Ratiborský. Tehdy se politické grémium sešlo v kanceláři premiéra Klause. Žádná z tuzemských bank totiž straně nechtěla poskytnout úvěr. Až padl návrh na poskytovatele v zahraničí. A ručit se mělo oněmi kontroverzními 170 miliony.
O kterých prokazatelně minimálně někteří členové strany rozhodně nevěděli. K těm patřili místopředsedové Ivan Pilip, Josef Zieleniec, Jan Stráský a předseda senátního klubu ODS Milan Kondr. A zdálo se, že strategii zametení pod koberec se bude uplatňovat i dál, na dvou schůzích se mlčelo, diskuse o tom, jak s penězi dál naložit, také skončila bez konkrétního výsledku. Uvnitř strany to začalo „vřít“ a na podzim roku 1997 tehdejší druhý muž ODS Jozef Zieleniec při své rezignaci jako jeden z důvodů uvedl právě nesouhlas s jejím hospodařením.
Právě Zieleniec byl přitom jedním ze zakladatelů Občanské demokratické strany a podílel se na definování její ideové orientace. Bylo tak jasné, že dochází k vážným problémům. Což také někdejší místopředseda posléze potvrdil, když jako důvod svého konce uvedl existenci tajného konta s bezmála 200 miliony. Současně sdělil, že požadoval vyšetřování a tehdejšího předsedu Klause obvinil z toho, že věc odmítl řešit.
Miliony ve Švýcarsku „rozložily“ českou vládu
Krize ve straně eskalovala a Jan Ruml s Ivanem Pilipem, kteří byli v té době vrcholnými představiteli ODS, vyzývali Klause k rezignaci. Václav Klaus tehdy odjel na jednání Středoevropské iniciativy do bosenského Sarajeva. To už do médií pronikly první spekulace ohledně tajného konta. Klaus o dva dny později skutečně rezignoval a celou kauzu přirovnal k „sarajevskému atentátu“. A tak se této události v politických dějinách ČR přezdívá dodnes.
Oba místopředsedové strany Jan Ruml a Ivan Pilip po neúspěšném pokusu o změnu ve vedení ze strany vystoupili a založili stranu novou, která dostala název Unie svobody. Ta měla zpočátku značnou podporu odporu médií, prezidenta i části společnosti, přesunula se do ní i většina známějších politických tváří ODS. Nakonec se ovšem oproti své předchůdkyni prosadit nedokázala.
Vnitřní krize v ODS v souvislosti se skandálem se však přelila do české politické scény jako takové. Vedla totiž jednak k odchodu KDU-ČSL a ODA z koalice. Předseda vlády Václav Klaus pak 30. listopadu 1997 podal demisi. Jeho vláda spravovala zemi až do 2. ledna 1998, kdy byl jmenován kabinet Josefa Tošovského.
Existenci konta nakonec potvrdilo švýcarské státní zastupitelství. Bylo z něj převedeno v přepočtu 45 miliónů korun, a to nejdříve do pražské ČSOB a pak do Foresbank na účet bývalého tajemníka hlavní kanceláře ODS Ludvíka Otta. Ten pak peníze používal k financování ODS. V roce 1996 z těchto prostředků byla financována volební kampaň. Jeho zakladatelem měl být finančník Viktor Kožený a bývalý místopředseda ODS Petr Čermák.
Zdroje
https://neovlivni.cz/podminka-pro-ludvika-ottu-tecka-za-nejvetsim-tajemstvim-klausovy-ery/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/jak-dnes-vzpominaji-na-tzv-sarajevsky-atentat-ti-kteri-byli-pri-tom-291149
https://radiozurnal.rozhlas.cz/sarajevsky-atentat-na-vaclava-klause-rozviril-vody-polistopadove-politiky-6233672
