Článek
Víte, u nás doma to nikdy nebylo úplně idylické. Zatímco sestřenice Markéta si užívala studentský život s plnou peněženkou od strejdy a tety, já jsem věděla, že moje cesta bude trochu trnitější. Táta sice kdysi založil nějaký ten fond na školu, ale podmínky, které k němu přidal, mi naháněly husí kůži. Samé áčka, předem schválené předměty, týdenní výslechy o známkách a bůhví co ještě. Kdybych měla normálního tátu, možná bych to i skousla. Jenže ten můj má občas výbuchy a já jsem od šesté třídy do maturity žila ve stresu z každé horší známky. Kolikrát jsem si vyslechla křik nebo měla zaracha kvůli věcem, za které jsem ani nemohla. Třeba když učitelka pozdě aktualizovala online známkovník a já měla u úkolu „chybí“. A ty jeho náhodné prohlídky batohu a skříňky? Jen tak, „aby se ujistil, že nic netajím“.
Už tehdy jsem si v duchu řekla, že radši budu jíst suchý rohlíky a splácet studentskou půjčku, než abych další čtyři roky žila pod jeho palcem. Představa, že by mi uprostřed semestru zatrhl financování, protože se mu zrovna nelíbí nějaký můj kurz nebo horší známka z písemky, byla děsivější než vidina dluhů. Takže jsem se rozhodla, že si školu zaplatím sama. První rok mám za sebou a musím říct, že ten pocit svobody je k nezaplacení.
No a pak přišla ta rodinná sešlost na čtvrtého července. Naše rodina je občas trochu… zvědavá. Bavili se o Markétině škole a strýc se s nevinným úsměvem otočil na tátu a zeptal se: „Tak co, Kolik tě stojí Aniččina škola?“ V tu chvíli jsem bez přemýšlení vyhrkla: „Proč se ptáš jeho? Platím si ji sama.“
Následovala chvilka ticha, která by se dala krájet. Táta zrudnul a později mi vyčinil, že jsem ho před celou rodinou zesměšnila. Prý jsem neměla říkat, že mi na školu nedává ani korunu. Ale já jsem jen řekla pravdu. On ani neví, kolik školné stojí, takže se ptal úplně špatného člověka. A víte co? Vůbec toho nelituju. Radši budu tou „ta, co si všechno platí sama“, než tou „ta, kterou táta neustále kontroluje a vydírá“. A jestli se mu to nelíbí? Jeho problém. Můj život, moje pravidla. A moje peníze. A upřímně? Je mi to fuk.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
