Článek
Jenže pak na rodinné oslavě tchyniných narozenin praskla hráz a Petr si vyslechl větu, která v něm vzkřísila vzpomínky na časy, kdy se musel bránit kvůli svému původu. A spustilo to lavinu, která smetla nejen rodinné vztahy, ale i kariéru jeho švagrové.
V naší rodině to občas v kuchyni vřelo, hlavně když se sešla moje žena Markéta s její sestrou Janou. Obě kuchařky, každá z jiného těsta. Markéta milovala moji asijskou kuchyni, já zase obdivoval Janinu preciznost ve francouzských omáčkách. Jenže Jana, ta si o sobě myslela, že snědla všechny kuchařské knihy světa a já jsem pro ni byl jenom ten „číňan, co plácá nudle“. Její neustálé poučování u plotny mě už fakt vytáčelo, ale pro klid v rodině jsem se snažil to přecházet.
Až do té osudné tchyniny oslavy. V kuchyni panoval docela frmol, nestíhali jsme a já se snažil co nejrychleji připravit jednu z mých specialit. Vtom vešla Jana, mrkla na to, co dělám, a s pohrdavým úšklebkem prohlásila: „No jasně, zase ten tvůj eintopf. To se nedá srovnat s pořádnou kuchyní, ty jenom smažíš to tvoje nudlový cosi!“ V tu chvíli mi ruply nervy. Už jsem nedokázal dál předstírat klid. Vyjel jsem na ni, že jsem taky kuchař a že moje „nudlový cosi“ má v Praze sakra dobrý zvuk. Její odpověď mě ale srazila na kolena: „Prosím tě, smažit kung-pao na nějaké čínské tržnici, to se nedá počítat.“
V kuchyni nastalo hrobové ticho. Tchán se potutelně ušklíbl, ale tchyně na Janu vyjela, co si to dovoluje. Já jsem se už neudržel a nazval jsem Janu rasistickou krávou. Pak jsem se omluvil tchyně a s Markétou jsme naštvaně odešli domů.
Doma pak začalo peklo. Markétina rodina se rozdělila na dva tábory. Tchyně, švagr a druhá švagrová stáli na mé straně, zatímco tchán s Janou tvrdili, že to byl jenom „trochu drsnější vtip“ a že jsem přecitlivělý. Do toho se zapojila i širší rodina a Markétě začaly chodit omluvné zprávy od sestřenic. Markéta, ačkoliv chápala mou reakci, mě prosila, abych se omluvil, ať už je tenhle rodinný konflikt za námi. Ale já jsem neměl sebemenší chuť se Janě omlouvat.
A to ještě nebylo všechno. Markéta mi pak řekla, že Jana má kvůli tomuhle incidentu problémy v práci. Jeden její kolega totiž zaslechl její rasistické výlevy a nahlásil to vedení. A Jana z toho samozřejmě vinila mě.
Pak se stalo něco nečekaného. Markétina sestřenice našla můj anonymní příspěvek na internetu a sdílela ho na Janině facebookové zdi s komentářem: „Tohle jsi ty, že jo?“. Pod Janiným profilem se začaly hromadit komentáře jejích přátel, kteří vyjadřovali zklamání. V práci to pro ni muselo být hodně nepříjemné.
Tchán mi dokonce nechal vzkaz na hlasové schránce, ve kterém mi vyhrožoval, že moje přítomnost v rodině byla doteď jenom tolerována a že jestli ten příspěvek nesmažu, budu litovat. To už jsem se ale rozhodl, že ustoupit nehodlám.
A pak se to úplně zhroutilo. Markétě volala Jana s hysterickým pláčem a křikem, že ji kvůli „tomu jejímu šikmookému manželovi“ degradovali a možná ji i vyhodí. Markéta jí na to řekla, ať se jde bodnout, a konečně se postavila na mou stranu. Pak volala tchyně, aby zjistila, co se děje s tchánem. Když mu pustila jeho výhružný vzkaz, tchyně beze slova odešla od telefonu a začala na něj křičet.
Facebook se proměnil v bitevní pole, kde se hádala celá rodina i přátelé. Podle tchyně to prý vedlo až k rozchodům a vyloučení některých členů rodiny.
A co Jana? Tchyně mi pak vyprávěla, že za ní Jana přišla v slzách. V práci už pro ni nebylo místo, atmosféra byla nepřátelská a nakonec ji donutili odejít. Navíc se po kuchařské komunitě rozneslo, co se stalo, a Jana se ocitla na černé listině prestižních podniků. Dokonce prý uvažuje o prodeji bytu a stěhování za prací. I když jsem na ni byl naštvaný, tohle jsem jí nepřál. Poprosil jsem pár kamarádů z jiných měst, jestli by pro ni neměli nějaké místo. Jestli to přijme, je už na ní. Omluvit se mi ale dodnes nedokázala.
Tohle všechno rozhodně nemá hořkosladkou pachuť, spíš je to pachuť spáleného jídla a rozbitých rodinných vazeb.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
