Článek
Na jednu stranu jsem byla ráda, že se babička zajímá o moderní technologie. Na druhou stranu, znám svou tchyni. Je to expertka na nevyžádané rady a jemnou kritiku. „Tak ji potvrď,“ řekla jsem nakonec Anetě. „Ale nastav si pro jistotu soukromý profil. Ať to vidí jenom schválení sledující.“
Anetka to udělala. A tak se babička stala součástí jejího online světa. Prvních pár týdnů to bylo docela nevinné. Babička lajkovala každou fotku. Pod fotku Anety s kamarádkami napsala komentář: „MOC VÁM TO SLUŠÍ, HOLKY!“ Pod fotku naší kočky napsala: „CHUDINKA, VYPADÁ SMUTNĚ.“ Bylo to trochu úsměvné, ale neškodné.
Pak ale začala první fáze její výchovné mise. Pod fotku, kde byla Aneta na školním výletě a měla na sobě džínovou sukni, se objevil komentář: „Hezká fotečka, Anetko, jen ta sukýnka se mi zdá nějaká moc krátká. Nenastydneš?“ Aneta jen protočila oči a komentář ignorovala.
Pravý problém ale nastal minulý víkend. Aneta byla na oslavě narozenin své nejlepší kamarádky. Dala si na Instagram fotku, kde se směje s partou přátel. Na sobě měla hezký, elegantní top s decentním výstřihem. Nic provokativního, prostě normální oblečení normální šestnáctileté holky.
V neděli odpoledne vidím, jak Aneta telefonuje. A její výraz se mění z normálního na otrávený a zahanbený. Slyším jen útržky jejího rozhovoru. „Ano, babi… Ne, není to moc… Ne, mami to nevadí… Dobře, babi, promiň… Ano, budu si dávat větší pozor.“ Když zavěsila, měla slzy na krajíčku.
„Co se stalo, zlatíčko?“ ptám se jí. „Ale, volala babička,“ řekla a zrudla. „Viděla tu fotku ze včerejška. A volala mi, aby mi řekla, že mám moc velký výstřih. Že se to nehodí pro slušnou holku, co si o mně lidi pomyslí a že takhle si akorát najdu nějakého darebáka.“
V tu chvíli se ve mně začala vařit krev. Moje tchyně nejenže špehuje mou dceru na sociálních sítích. Ona jí teď i volá a přímo ji kritizuje a poučuje za mými zády. To byla poslední kapka. To bylo překročení všech hranic.
Vzala jsem si telefon a zavolala jsem jí. Snažila jsem se být klidná, ale v mém hlase musel být slyšet ocelový podtón. „Dobrý den, mami,“ začala jsem. „Prosím vás, nezlobte se, ale nemůžete volat Anetě a kritizovat její oblečení. Jestli máte nějaký problém s tím, co má na sobě, řekněte to prosím mně. Já jsem její matka.“
Tchyně se samozřejmě okamžitě ohradila. „Ale já jí jenom radím pro její dobro! Jsem její babička, mám o ni starost! Víš, co se dneska na tom internetu děje? Někdo jí to říct musí, když ty jsi takhle moderní a všechno jí dovolíš!“
„Já jí nedovolím všechno,“ odpověděla jsem už ostřeji. „Ale důvěřuju jí. A hlavně, učím ji, aby měla zdravé sebevědomí a aby se nestyděla za své tělo. A vy jí svým telefonátem přesně tohle berete. Zahanbujete ji.“
Náš rozhovor nikam nevedl. Každá jsme si mlely svou. Ale já jsem věděla, co musím udělat. Po telefonu jsem řekla Anetě, aby si svou babičku na Instagramu zablokovala. Aneta se nejdřív zdráhala, nechtěla způsobovat problémy. Ale když jsem jí vysvětlila, že jde o její soukromí a její hranice, souhlasila.
Samozřejmě, že z toho bylo obrovské rodinné drama. Tchyně se urazila a teď se mnou nemluví. Ale mně je to jedno. Moje role je chránit mou dceru. A to nejen před nebezpečím zvenčí, ale i před dobře míněnou, ale toxickou kontrolou zevnitř rodiny.
Sociální sítě daly starší generaci okno do života jejich vnoučat. A některé z nich, jako moje tchyně, to okno používají jako nástroj pro dohled a kritiku. Ta stará bitva o délku sukně se nepřestala bojovat. Jen se přesunula z obýváku na Instagram. A my, rodiče, jsme teď v nové roli. V roli firewallu, který musí chránit své děti před vlastními rodiči. A to je boj, který jsem odhodlaná vyhrát.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.