Článek
Matka mého snoubence Marka je svobodná matka, která je na svého syna až nezdravě upnutá. Zdá se, že si myslí, že má nárok být součástí každého aspektu jeho života a že musí být vždy na prvním místě. Když jsme se zasnoubili, byla nepříčetná, protože jsme se nejprve zastavili u mých rodičů ukázat jim prsten. Udělala nám takovou scénu, že po nás na příjezdové cestě hodila dortem.
Od té doby, co jsme spolu, mi dělá ze života peklo, ale všechno se mnohonásobně zhoršilo, když jsem otěhotněla. Opakovaně se snažila Marka přesvědčit, aby mě opustil, protože nevěřila, že je to jeho dítě. Jako „důkaz“ uváděla, že jsem moc tlustá, a proto musím lhát o termínu porodu. Kvůli tomu a mnoha dalším věcem jsme s ní omezili kontakt, ale ona si vždycky najde cestu, jak se nám vplížit zpět do života.
Minulý týden jsem porodila naši nádhernou dceru Aničku. Narodila se o něco dříve, takže jsme doma v přísné izolaci a nikdo k nám zatím nesmí na návštěvy. Moji rodiče mi řekli, že když už nemohou přijet osobně, alespoň nám slavnostně vyzdobí dům, aby nás přivítali. Máma objednala spoustu věcí a těšila se, až nám udělá radost.
Když jsme dorazili domů z porodnice, byla jsem překvapená, že na domě žádná výzdoba není. Moc jsem o tom nepřemýšlela, myslela jsem si, že to naši prostě nestihli. Bylo to sice zvláštní, ale říkala jsem si, že pro to určitě existuje dobrý důvod.
Když jsme se zabydleli, zavolala mi máma a ptala se, jak se mi líbí výzdoba a dárky. Zeptala jsem se jí, o čem mluví, a řekla jí, že když jsme přijeli, nic tam nebylo. Máma mi obratem poslala několik fotek. Na nich byl náš dům ověšený růžovými dekoracemi, balónky a velkým nápisem „Vítej doma, Aničko!“. Na verandě na fotkách stálo i několik zabalených dárků. Všechno to bylo pryč.
Máma mi řekla, že v jednom z dárků byl malý svetřík, který pro mě upletla moje babička a který jsem jako miminko nosila i já. Těšila jsem se, až ho předám své dceři. Srdce mi kleslo až do žaludku. Ta představa, že to někdo ukradl… Bydlíme na vesnici, tady se takové věci nedějí.
Požádala jsem Marka, aby zkontroloval naši bezpečnostní kameru. Pustil záznam a oba jsme zůstali v šoku zírat na obrazovku. Na videu byla jasně vidět jeho matka Alena. Systematicky sundávala veškerou výzdobu a skládala ji i s dárky do svého auta. Záznam byl naprosto čistý, dokonce šla snadno přečíst i její SPZ.
Marek byl nepříčetný a okamžitě jí zavolal. Nejdřív zapírala, ale pak se přiznala. A její důvod? Tvrdila, že byla naštvaná, že nedostala příležitost vyzdobit dům sama. Že ji moje rodina urazila tím, že ji vyloučila. Pak začala plakat, jak jsme na ni hrozní.
Marek na její hru nepřistoupil. Dal jí hodinu na to, aby všechno přivezla zpět, jinak zavolá policii. A ona se mu do telefonu vysmála. Řekla, že už všechno hodila do kontejneru na charitu a popřála nám hodně štěstí při hledání.
Marek objel několik charitativních kontejnerů v okolí, ale samozřejmě nic nenašel. Svetřík od babičky je navždy pryč. Shodli jsme se, že jeho matka už naši dceru nikdy neuvidí. Mám jí plné zuby a jen doufám, že tohle je opravdu konec.
Setkali jste se někdy s takovou žárlivostí a zákeřností v rodině? Jak nastavit hranice, když příbuzní překročí všechny meze? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
