Článek
S Markem (27) jsme spolu tři roky a náš vztah byl vždycky skvělý. Bydlíme spolu v Brně, máme společné přátele, nikdy jsme neměli vážnější problémy. Až doteď. Všechno se změnilo, když mu kamarád k narozeninám daroval test původu DNA.
Výsledky nebyly nijak ohromující, z velké části běžná směs genů ze střední Evropy. Jenže pár dní na to Markovi přišla zpráva. Napsala mu nějaká skupina lidí, kteří pátrají po svých předcích, a oznámili mu, že mají společného prapra… (doplňte asi desetkrát pra) dědečka, který byl členem jakéhosi obskurního šlechtického rodu.
Marek, který se o historii nikdy nezajímal, se zbláznil radostí. Okamžitě to sdílel na Facebooku a obvolával všechny, které zná. Smála jsem se tomu a měla jsem radost, že má radost. Netušila jsem, že se mi před očima začíná měnit v úplně cizího člověka.
Před dvěma týdny přišel první šok. Marek bez jakékoliv předchozí diskuze dal výpověď v práci. Pracoval jako účetní, měl stabilní místo. Když jsem se ho ptala proč, jen arogantně odvětil, že život od devíti do pěti není nic pro muže jeho postavení.
Pak přišly další podivnosti. Z ničeho nic začal trvat na používání kondomu. Jsme spolu tři roky, já mám zavedené nitroděložní tělísko a nikdy to nebyl problém. Najednou to prý nestačí. To bych ještě pochopila, kdyby k tomu nepřidal pár neuvěřitelně urážlivých poznámek.
Obvinil mě, že se mu snažím „ukrást geny“ a že mi jde jen o pokračování jeho „krevní linie“. Zůstala jsem na něj jen zírat s otevřenou pusou.
Na veřejnosti se mě přestal dotýkat. Nedá mi pusu, nechytne mě za ruku, zvlášť když jsme s jeho rodinou. Prý se už nechce oddávat „laciným projevům náklonnosti“ a je mu to trapné. Doma v soukromí mu to ale nevadí.
Třešničkou na dortu byla jeho žádost, abych si sestavila svůj vlastní rodokmen. Prý aby viděl, jestli se moje rodina „může rovnat té jeho“. Slušně jsem odmítla s tím, že mě to nezajímá a moje rodina se do Česka přistěhovala z Balkánu až v devadesátých letech, takže by to bylo složité.
Ušklíbl se a řekl, že se asi jen bojím zjistit, že moje rodina nesahá té jeho ani po kotníky. Ironií je, že moje rodina je na tom finančně i společensky mnohem lépe než ta jeho.
Náš vztah byl dřív opravdu dobrý. Nikdy jsme neměli problémy s komunikací. Teď ale žiju s cizincem. S arogantním snobem, který si myslí, že pár kapek dávno zapomenuté modré krve z něj dělá někoho lepšího.
Jsem zmatená a zraněná. Nevím, co se mu honí hlavou. Je to jen nějaká fáze, ze které se probere, nebo jsem právě přišla o muže, kterého jsem milovala?
Změnil se váš partner k nepoznání a nevíte, co si o tom myslet? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je třeba se ujistit, že jste se nezbláznili vy.
