Článek
Po nekonečných týdnech čekání, plánování a koordinace se svatebním salonem, aby mi poslali šaty, se to konečně stalo. Přepravní společnost mi napsala e-mail, že šaty jsou tady a včera budou k dispozici k vyzvednutí. Požádali mě o kopii občanky, aby byl proces jednodušší.
Moje matka Dana mezitím neustále panikařila. „Určitě ti ty šaty ztratili,“ volala mi. „Budeme muset koupit úplně nové.“ Snažila jsem se ji uklidnit, že je to v pořádku, že si je po práci vyzvednu a přivezu domů, aby se na ně mohla podívat a přestala se stresovat.
Dorazila jsem na výdejní místo. Když ale paní za přepážkou nemohla můj balík najít a nakonec mi oznámila, že už byl vyzvednut, propukla jsem v pláč. Vzlykala jsem do telefonu svému snoubenci, který se snažil s paní za přepážkou situaci vyřešit. Byli zmatení. Osoba, která si balík vyzvedla, se prokázala správným dokladem, potvrdila jméno, datum narození, dokonce i odkud zásilka přišla. Nikdo nechápal, jak se to mohlo stát. Zaměstnanci se mi donekonečna omlouvali a slibovali, že se spojí se salonem a zařídí nové šaty. Nakonec se rozhodli zkontrolovat kamery, aby zjistili, kdo balík odnesl, a mohli podat trestní oznámení.
A teď se podržte.
Moje matka si o polední pauze vzala moji sestru, došla si na výdejnu, vyzvedla si moje šaty a odvezla si je domů, aniž by mi řekla jediné slovo.
Okamžitě jsem jela k matce domů a dožadovala se svých šatů. „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ tvrdila mi do očí, zatímco ta obrovská krabice ležela na gauči přímo za ní! Ale to nejhorší? Ne. To ještě není všechno.
Šaty samotné byly pohozené na podlaze v její ložnici.
Prý je jen kontrolovala, jestli jsou po té dlouhé cestě v pořádku, ale to je mi jedno. Neměla na to žádné právo. Jsem tak nepříčetná vzteky. Šaty jsou naštěstí v pořádku, jen pomačkané, ale fakt, že by měla tu drzost něco takového vůbec zkusit… to mi hlava nebere.
Oficiálně jsem se rozhodla zaheslovat úplně všechno, co se týká svatby. Pokud existuje i ta nejmenší šance, že by s tím mohla přijít do styku, bude to pod heslem.
Moje matka a sestra si vyžádaly „schůzku“ za přítomnosti mého otce, aby potvrdily, co říkají. Táta je naštěstí naprosto v pohodě a vím, že by mi nelhal, ani kvůli matce. Tato schůzka rozhodne, zda s nimi přerušíme veškerý kontakt.
Překračuje i někdo z vaší rodiny všechny meze ve snaze „pomáhat“ s plánováním svatby? Podělte se o své nervy drásající historky na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je nejlepší pomocí žádná pomoc.
