Článek
V naší rodině je moje teta Irena jako zkažené jablko. Nikdo s ní nemluví od doby, co se pokusila okrást babičku o celoživotní úspory. Je to člověk, který si libuje v cizí bolesti. Žije sama, bez přátel, bez rodiny. Její život je jedna velká jízda plná drog, dluhů a krátkých pobytů ve vězení. Prostě ztroskotaná existence.
Před pár dny jsem byl u mámy v jejím panelákovém bytě na sídlišti. Zrovna jsme pili kafe v kuchyni, když se ozvalo zaklepání. Šel jsem otevřít a ve dveřích stála ona. Vypadala, jako by týden nespala, a z očí jí koukala jen prázdnota. Chtěla se procpat dovnitř, snažil jsem se jí zablokovat cestu, ale vší silou mě odstrčila. Vpadla do kuchyně, máma se zvedla od stolu a teta ji bez jediného slova udeřila pěstí do obličeje. Máma se skácela k zemi.
V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Nevím, co to bylo. Nějaký prvobytný vztek. Popadl jsem tetu a vytáhl ji z bytu na chodbu. Tam, na tom umakartovém mezipatře, jsem ji chytil a začal ji mlátit. Pěstmi, do obličeje, hlava nehlava. Bylo mi všechno jedno. Slyšel jsem jen svůj vlastní dech a tupé zvuky úderů. Pak zůstala ležet a nehýbala se.
Zavřel jsem dveře bytu a opřel se o ně. Srdce mi bušilo až v krku. První myšlenka byla: „Slyšel to někdo?“ Okamžitě jsem běžel k mámě, pomohl jí vstát, krvácela z nosu a byla v šoku. Když jsem se podíval kukátkem na chodbu, teta tam už nebyla. Zmizela.
Samozřejmě jsme hned volali zbytku rodiny. Všichni byli zděšení. Já jsem byl taky. Ale zároveň jsem cítil něco jiného. Ohromný stud. Nikdy jsem se nepral. A teď jsem na chodbě paneláku, kde nás všichni znají, surově zbil ženskou do bezvědomí. Klesl jsem na její úroveň.
Policii jsme nevolali. Bál jsem se, že by se všechno otočilo proti mně. A to je další věc, za kterou se stydím. Měl bych cítit vinu? Část mě říká, že si nic jiného nezasloužila. Ale ta druhá část, ta normální, ta se teď dívá do zrcadla a ptá se, co jsem to za zvíře. Babička jen plakala do telefonu. „Chtěla jsem ji zpátky, Tomáši,“ říkala. „Ale komu není rady, tomu není pomoci.“ A měla pravdu.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
