Článek
Moje sestra Eva zemřela před půl rokem na srdeční vadu. Bylo jí třicet šest. V podstatě mě vychovala, takže se s tím vyrovnávám jen těžko. Jsem v posledním ročníku na vysoké a tento semestr jsem nezvládl jediný předmět. Byla by zklamaná, ale tak to prostě je.
Eva se nikdy nevdala, neměla děti. Bydlel jsem s ní v jejím domě kousek od kampusu. Měla úspěšný vedlejší byznys a já jí občas pomáhal jako placený stážista. Hodně pracovala, ale ne proto, aby nás uživila. Chtěla jít do důchodu ve čtyřiceti. Chyběly jí čtyři roky a její srdce to muselo vzdát dřív.
Když zemřela, její právník mi přečetl závěť. Všechno nechala mně. Měla našetřenou velkorysou částku na důchod a další účty na různé aktivity, které si plánovala. Nevěděl jsem, že investovala do několika nemovitostí, aby mohla i v důchodu žít pohodlně. Nechala mi své staré Subaru a také dům, ve kterém jsme bydleli.
Našim rodičům nenechala nic. Sestra s nimi nebyla v kontaktu a já jsem jen ve velmi omezeném. Jelikož nevěděli, že měla nějaký majetek, ochotně zaplatili pohřeb a všechny související náklady.
Na pohřbu se mě rodiče ptali, jak budu pokračovat ve studiu bez jejích peněz (mysleli si, že mi platí školu, přitom mám studentské půjčky). Řekl jsem jim, že si budu dál půjčovat.
Před dvěma týdny jsem zjistil, že se naši rodiče pokusili prodat sestřin dům, zatímco jsem v něm stále bydlel. Přivedli si realitního makléře, provedli ho po domě a všechno si natočili na bezpečnostní kamery, které Eva nainstalovala.
Když jsem jim zavolal a informoval je, že zavolám policii, vysvětlili mi situaci. Řekl jsem jim, že je to můj dům, že mi ho Eva odkázala a že ho nemůžou prodat. Byli zmatení. Domluvil jsem schůzku u mého právníka.
Ta schůzka byla dnes. Můj právník vysvětlil mým rodičům obsah závěti. Matka zbledla jako stěna a otec začal mumlat o tom, že mě bude žalovat o svůj „oprávněný podíl“ a náklady na pohřeb.
Matka se hystericky rozplakala a křičela na právníka, že se mýlí. Že její dcera by nikdy nenechala dům „někomu, jako jsem já“.
Právník schůzku rychle ukončil. A my se teď připravujeme na nevyhnutelný soudní spor, který se na mě chystá. Chci jenom spát a na všechno zapomenout.
Prošli jste si také bolestivým sporem o dědictví s vlastní rodinou? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je nejtěžší bojovat s těmi, kteří by vám měli být nejblíže.
